Družena Dům snů
Postavit barák není v dnešní době zrovna výhra, všechno má k "normálním cenám" hodně daleko a člověk, pokud není milionář má do důchodu co splácet. Pokud zadáte "stavbu domu" grafikovi nebo přímo nějakému malíři, ocitáte si v tu chvíli na zcela odlišné půdě, která je více kreativní a vnáší do vaší psyché lehkou snivost. Naše snaha o domeček byla spíše bláznivá. Čím větší troufalost, tím lépe. Děti dostaly pár prototypů z kartonu - každý jiné velikosti, doplněný o okna, dveře, balkony, stříšky, komíny, schodiště či vikýře. Jenže karton má takovou tu nic neříkající barvu a naše domy toužily po třaskavé barevnosti.
To, co se odehrávalo v našem Ateliéru, nemá s hodinou výtvarky na základce nic společného. V duchu "volná ruka ve všem" se děti rozhodly věnovat se umělecké činnosti a zároveň probírat poslední aktuality ze současného školního života. Lahve s temperovými barvami ladně kolovaly od jednoho stolu k druhému, malovalo se prsty i štětcem. Domy získávaly slušivou fasádu, okenní nátěr a střešní krytinu. Ovšem zcela odlišnou od reality, což mě přivádělo k pocitu naprosté spokojenosti, neb bláznivé činnosti jsou pro Ducha velice osvěžující energií. Myslím, že leckterý architekt by se mohl od našich dětí mnohému přiučit. Na puntikovaný dům ještě nikdo diplomovou práci zřejmě nenapsal a smajlíky místo cihel jsou světový unikát!
