Hravé cvíčo venku

Konečně jsme se dočkali! Rtuť teploměru se vyšplhala na přijatelných 15°C, takže jsme mohli opustit naši oblíbenou tělocvičnu a vyrazit na nedaleké fotbalové hřiště za sokolovnou. Šlo nás malé procesí -  maminky, děti jako stupínky a Ivča s  pytlem míčů. Mít pro sebe celou tělocvičnu je super, ale mít pro sebe celý areál hřiště, je prostě bomba. Děti se rozprchly hned po příchodu na prolejzky a kolotoč, takže nalákat je zpátky na cvičení bylo umění. Na trávě se v plné kráse rozprostíral velký barevný padák, který s našimi cvičebními sedátky vypadal jako střecha od cirkusu. Udělali jsme si z něho obíhačku na několik způsobů - chůzi po špičkách, s podřepem, bokem se skokem do výponu, ale i rychlostní běh. Po něm jsme se svalili na plachtu a procvičili nožky, zadečky, ruce i trup. Hra na Rybičky nás také nenechala jen tak vydechnout, natož pak skákání přes duhové stuhy snožmo, po jedné noze nebo pozpátku. Na všechno nám svítilo krásně sluníčko, i když větřík se měl také k světu. V pytli na nás ale čekali ještě barevné míče, se kterými jsme si dali kopací závod s během od jedné branky k druhé, což bylo na malé prťousky celkem výkon. U druhé brány jsme zkoušeli výkopy ze země a z podání, takže dostaly maminky pěkně nabančíno. Zpátky děti soutěžily, kdo bude dřív u protější branky, kde měly za úkol trefit se do břevna a poté i přehodit branku. Čas utekl tak rychle, že jsme museli cestou  zpět k sokolovně utíkat, aby na nás rodiče nečekali. Doufejme, že si příště tu zelenou nádheru zase tak pěkně užijeme.