Družena Kuře na paprice
Kuře na paprice je jedno z jídel, které má docela slušnou šanci zařadit se do předních příček oblíbenosti, ať už se to týká jakékoliv věkové skupiny. Kombinace oranžové smetany s kousky kuřete je návyková, alespoň pro ty, kteří jsou tzv. omáčkové typy. Když si k tomu dáte knedlík nebo kolínka, máte jistotu, že se dostatečně nasytíte, ale rozhodně to není nic pro soudkovité postavičky, které tímto jídlem jen navýší počet centimetrů v pase. No ale ruku na srdce, myslíte si, že by děti místo toho vařily raději makrobiotické menu? Hádám, že sotva. Takže když si Kuchařinka v sobě ujasnila tento vnitřní rozkol, bylo rozhodnuto ve prospěch dětí, což se ukázalo jako správné řešení. Je pravda, že tomu předcházelo zase povinné loupání a krájení, ale to už se pomalu stává zaběhnutou rutinou. Co bylo ovšem nové (nebo možná zapomenuté z loňska), bylo maso. Ano, ta růžová hmota, co má na sobě divné šlachy, kousky tuku, co klouže mezi prsty, nedá se pořádně ukrojit a navíc na to nejsou senzory dětí vůbec zvyklé. Takže se čištění kuřecích stehen neobešlo bez komentování typu: "Fuj", "Ble" a "No to je nechutný". No na jednu stranu to je z etického hlediska pravda, ale ta druhá strana jasně naznačuje, že když se dětem dostane pokrm již ve své finální podobě, nic nenamítají a mají jazyk až za ušima. Evidentně jim chybí nějaké předešlé fáze poznání. No ale od toho tu je přeci kroužek vaření, aby se broučkové seznámili s realitou.
Po překonání odblaňování stehna šlo už všechno tak nějak normálně. Jen ta zatracená plotýnka ne a ne se přizpůsobit vznikajícímu pokrmu. Buď maso líně leželo na cibulce nebo z hrnce očouzené vyskakovalo. No ale i s tímto je třeba se poprat. Po rychlém zatáhnutí masa děti pak už v klidu osmažily cibulku zaprášenou mletou paprikou, zalily vývarem a nechaly pod pokličkou v klidu probublávat. Na řadu pak přišla zahuštěná smetana, která si také chvilku v hrnci poležela a vzájemně se propojila se vším okolo. Tuhle část vaření jsme využili k úklidu plochy a mytí nádobí, abychom si potom uvařili k omáčce těstoviny. Samozřejmě že kolínka, jak jinak. Nakonec ještě prostřít a nandat si. Talíře byly plné, omáčka přetékala, ale kuchařinky byly blažené. "Tý brďo, celé jídlo na stole vlastníma rukama uvařené, to je báječný pocit" Nikdo nemusel ke konzumaci další dvakrát pobízet a dokonce zbylo i něco do krabičky pro rodiče. Jó omáčky, ty vždycky potěší.
