Lentilková princezna

Ano, ano i takové princezny existují. Bydlí v lentilkovém království plném barevných koleček, které báječně malují na pusinku a dělají čokoládové fleky. Od rána do večera si užívají tu duhovou parádu, protože mají lentilky k snídani, na šatech i na nočníku. Přesně takhle nebo nějak podobně jsme si povídali s dětmi a Malovajdou další hodinu výtvarného kroužku. Děti si dávaly sváču a přitom poslouchaly, co všechno je ve světě fantazie možné. Abychom ale nezůstali jenom u snění, pořádně jsme si procvičili na to kroužkování všechny klouby na rukách a pak nanečisto s křídou na tabuli  dělali malé lentilky, až po ty úplně největší, a to jednou i oběma rukama najednou. Takto důkladně připraveni jsme se mohli vrhnout do lentilkové hry. Děti se seskupily u čtvrtky s hromadou voskovek a na tlesknutí začaly rychle vybarvovat připravená kolečka, s dalším signálem měnily barvu do té doby, než byl výkres hotový. Konečně nastalo kolečkování novodurovými trubkami, což sice zní příšerně, ale dělá to krásné kruhy, a když se ještě namočí v houbičce s akrylovou barvou, vypadá to  vážně, jak lentilkový koberec. Děti razítkovaly jako o závod a nejlepší na tom bylo, že z blízka vypadal každý obrázek úplně jinak, než z dálky. Stáli jsme pár metrů od nástěnky, přimhouřili oči a nechali pracovat svou fantazii. Najednou začal z obrázků vylézat lev, človíček, páv, raketa nebo kytičky. Tohle dokáže jen koukání přes srdíčko, rozum by to okamžitě zavrhl, ale dětem je tento způsob koukání na svět vlastní. Princezna Lentilka mohla být tedy ztvárněna. Na barevný papír jsme zopakovali tisk koleček, po zaschnutí jej složili podélně jako harmoniku a svázali v jedné třetině provázkem. Ten oddělil živůtek a plisovanou sukni. Na dětech bylo, aby si domalovaly hlavu a končetiny. A protože je názorný příklad nejlepším pamatovákem, stoupli jsme si jako princezny, co tančí v krinolíně a nechali své ruce v pozici baletky. Ukázali jsme si, že  končí až v polovině sukně a ne někde u výstřihu. Děti si mohly vybrat, zda budou malovat voskovkou, vodovkou nebo fixem. Pak nastalo ve třídě soustředěné ticho, jak se rodila jedna princeznička za druhou. Poslední úpravy byly v nalepení "blyštítek" (jak holčičky samy pojmenovaly flitry a kamínky). Krásky na papíře byly jedním slovem úchvatné a děti spokojené jako škeble. Co víc si může Malovajda přát!!!