Družena Muffinky
Sladké recepty jsou top (řekly by mlsající děti). Dietolog nebo zubař by na to měl asi jiný názor, ale u Kuchařinky jde o zcela jiný rozměr. Naučit děti vařit, potažmo péct. Aneb, jak říká starší generace: "Co se v mládí naučíš, v dospělosti jako když najdeš". A tak jsme začali s moučníkem. Prvním bodem programu byla ovšem suchá teorie o hlavní složce pečení, tedy o mouce pšeničné/špaldové. Děti celkem s přehledem věděly, že je to bílá surovina mající na pytlících název hladká,hrubá nebo polohrubá, ale informace o tom, že se mouka před pečením prosívá, aby byla provzdušněná, byla celkem novinka.
Receptář tuto hodinu sliboval pět různých receptů na muffiny. Co dítě, to jiná příchuť. Rozdělit ale čokoládu, banán, borůvky, jablíčko a jahodu mezi hádající se děti byl trochu oříšek, ale naštěstí pomohlo oblíbené losování receptů, (které stejně nakonec skončilo další vzájemnou výměnou). Útěchou pro zklamané byl fakt, že na konci si každá odnese domů jeden kousek od ostatních. Celý recept byl zredukován na polovic, takže šlo vlastně o pouhých 6 kousků (víc formiček by se u Kuchařinky totiž už nenašlo). Což ovšem nebylo vůbec zásadní, jako spíš technika při zpracování těsta. Děti začaly odvažovat suché/sypké potraviny do jedné mísy a pak si smíchaly tekuté přísady do nádoby druhé.. S jednou váhou to sice byla trochu detektivka, ale akce skončila zdárným smícháním všech ingrediencí a příchutí. Závěrečné vyplňování formiček těstem se také neobešlo bez dohadování, kdo bude mít jakou barvu a tvar, takže teprve až finální vyndání moučníků z trouby uspokojilo dětské dušičky naplno. O tom, zda se jim dělaly boule za ušima, když si dávaly své moučníky, to se už asi nedozvíme.
