Družena Na slano
Poslední hodina v roce, všude je to nazdobené a všude to svítí. Děti mají za sebou bezpočet adventních zážitků a už se nemohou dočkat, až budou mít konečně za pár dní prázdniny. Lektorovat tyhle hodiny je výzva. Musíte zaujmout, jinak jste mimo hru, a to já jsem fakt nechtěla. S dětmi jsem ráda na stejné lodi, takže práce musí bavit i mě. Sice už je dávno po pečícím šílenství a je čas pouze na nepečená cukrátka, ale těsto je prostě něco, co k tomuhle období patří - i když je slané. Jeho existenci kvituji s povděkem, protože nadělá dost parády a snadno si ho kdykoliv sama udělám z mouky a soli. Pro ty z vás, kteří stále hledáte poměr mezi moukou, solí a vodou vězte, že lehká mouka vyžaduje dvojitou dávku, těžší sůl jen jednu dávku a voda poloviční (lze přimíchat tekuté lepidlo). Výsledkem by mělo být těsto hladké a pevné, které si žádá neustálou potřebu být zabaleno v nějakém igelitu, aby neosychalo.
A dají se s ním dělat divy. Můžete ho hńoucat do zblbnutí, válet a vyvalovat, tisknout formičky, protlačovat přes lis, stříhat, vrstvit na sebe, otiskovat všemožné předměty, sušit, péct, malovat a lakovat. Ať už si vyrobíte cedulku na dveře, číslo popisné nebo hlavu skřítka, je to zábava. Pokud k tomu připočítáte ještě skutečnost, že vám v ateliéru nesvítí světla a pracujete při lampičce, máte o předvánoční dobrodružství rozhodně postaráno. Děti pracovaly se šablonami, těsto zdobily hřebíčkovým kořením a inspirací jim byla knížka k tomu přímo určená. Tak snad je 14 dní dost dlouhá doba na řádné proschnutí těsta, které si možná upečeme nebo nabarvíme.
