Pochodem vchod

Malí Šikulkové jsou bezva parta školkáčků a vymýšlet pro ně hravé odpoledne s pohybem je radost. Sice je počáteční převlékání na ven ve školce vždycky na propocené tričko, a ne vždy se nám povede vzít si ty správné části oděvu, ale nakonec máme všichni úspěšně boty, bundy a čepice, což je v tomto ročním období záhodno. Pokud někomu chybí spoďáry, má alespoň více prostoru na heblata. Z losovacích kartiček tentokrát děti vybraly "Povely", "Kužely" a "Twister", což je kombinace k nezaplacení. Ovšem člověk míní a děti mění. Stačilo potkat jeden pahýl staré vrby u chodníku a veškeré přípravy šly do háje. Jeden začal lézti a druzí se k mé velké radosti přidali. Samozřejmě, že ne všichni najednou, museli jsme zavést pravidlo Kámen, nůžky, papír, které si děti zručně odbouchaly do svých dlaní. A tak za dospělácké asistence a odborného dohledu všichni hekali při plazení vpřed, aby se nakonec vítězoslavně postavili na vrchol. Skok dolů s dopomocí byl bonus. Není ovšem jisté, zda varování, aby tento prvek děti zařadily pouze v doprovodu rodičů, bylo náležitě uloženo do paměti.

20201123_145258

Po přechodu na druhou část vozovky jsme už mohli začít plnit aktuální plán. Děti měly za úkol projít hlubokou roklinou (betonová cesta), a to s pomocí mostu. Ten byl sice papírový, ale důležitý, neb představoval jistotu kroků vpřed. Pokud nožka opustila papír vzadu, musela ho ručka přeložit před sebe, aby cesta pokračovala dál. Pravda byla taková, že jsme do té propasti žuchli skoro všichni, hlavně paní "čelka", která poletovala mezi papíry a dětmi jako motýl. Po pár metrech dál jsme si nasadili vojenské čepice (malé kužely s otvorem, které vyplnily bambule na čepicích :o))). V tu chvíli jsme byli rota, jejímž velitelem se stalo jedno z dětí (a s nápovědou činilo povely). Nejdříve byly děti "hadroví panáčci", ale po povelu POZOR se z nich stala pravítka. Po pár opakováních, velitel přidal ještě povel VPRAVO V BOK, VLEVO V BOK,  (když jsme si před tím upřesnili strany) a nakonec povel ČELEM VZAD.  To už z nás měli kolemjdoucí divadelní představení, které vygradovalo  dalšími povely: POCHODEM VCHOD ("pravá, levá - seno, sláma"), následným ZASTAVIT STÁT a končícím POKLUSEM KLUS. Jistě si dovedete představit tu báječnou atmosféru, která vrcholila až skoro u pohádkového lesa. Tam jsme konečně sundali kužely z hlaviček....

Následovala dechová hra. "Děti nadýchněte se"....znamenalo v jejich podání otevřít pusu a hýknout, takže jsme chvilku trénovali nádech nosem, výdech pusou, což se mělo využít v dalším kroku. Při výdechu měl být učiněn slovní výraz HUTUTUTU s tím, že až dětem dojde dech, zastaví se na místě, ke kterému doběhly. A výsledek? Běh do nevidím! Takhle vypracované plíce lze dětem jen závidět :o)))

Nemělo smysl dál pokračovat v povelech, takže jsme si na zahrádce zahráli honěnou s obrázky. Každé dítě dostalo kartičku na záda a mělo za úkol poznat, co má jeho kamarád ve dvojici za obrázek. V praxi to znamenalo stále si krýt záda a po uhodnutí mi pošeptat výsledek. Ale znáte Šikulky. V návalu radosti celá ulice věděla o hříbečku, hnízdě nebo jahůdce... A tak byl nejvyšší čas dát si v teple sváču a splnit poslední bod programu, jímž se stala pohybová hra Twister, kde si děti opět procvičily pravo-levou stranu u nohou i u ručiček. Vznikl z toho úžasný mišmaš dětských těl, čímž jsme završili lekci pohybu pro zdraví. Ještě jsme zvládli pár písniček a "židličkovou hru", čímž jsme si mohli odškrtnout další povedené odpoledne se Šikulky.

Do 90 minut se může vtěsnat mnoho aktivit, které se dají prožít i užít ve společném duchu. To, co vidíte zde, je jen pouhý odvar z toho, jak situaci prožívám osobně já a pár obrázků, které matně dokreslují tu plejádu přítomných okamžiků s dětmi. Je to jen pouhé dokreslení toho, co se dozvíte (či nedozvíte) z autentického vyprávění vašich ratolestí. A teprve pak si můžete poskládat puzzle dohromady, aby se vytvořil celkový obraz našich odpolední.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *