Družena Pórkový grunt
Už za mého dětství mi babička neustále opakovala, že maso je špunt a polívka grunt. Nechápala jsem ani špunta, ani grunta, ale něco mi říkalo, že to druhé bude asi dobrá věc, zvlášť takový slepičí vývar při rekonvalescenci. Kuchařinka měla tedy před sebou nelehký úkol. Jak představit pokrm zvaný polévka, a kterou vybrat jako první. Na tom, že je to vlastně první tekuté jídlo k obědu, jsme se všichni shodli. To, že se do ní dávají různé druhy zeleniny a masa také, ale s hustotou pokrmu jsme už byli na štíru. A což teprve s názvy jako vývar, jíška, krém, zášlechta nebo svítek??? Na to je ještě času dost.
Výběr polévky byl jednoduchý, neb jediná zelenina, která zůstala ještě na chladném záhonku, byl pórek. Společně s bramborou je to ideální kombinace pro kuchaře začátečníky. Receptář Kuchařinky zněl tedy jasně: PÓRKOVÁ POLÉVKA pěkně krok za krokem. Tedy přesněji napsáno, jaké potraviny, kolik lžic či kousků surovin, jaké kuchyňské náčiní bude třeba a co udělat v prvé řadě, abychom pak u plotny nešíleli. Sepsáno, podtrženo - navigace jako víno. Leč, kdo by se s tím četl, že jo? Lepší je počkat si na povel: "Ty teď omyj zeleninu a ty začni škrábat brambory!". Jenže to není nic pro Kuchařinku, která se snaží o jistý druh samostatnosti svých svěřenkyň.
Přípravná část byla tedy na delší lokte, než se holky zorientovaly v písmu. Jen samotný první odstavec o čištění zelené části pórku, který je samá hlína, měl 6 repríz. Jako kdyby to ten pór věděl (nebo co) a připravil kuchařkám parádní číslo v podobě lezoucího červa, takže v tu chvíli byla sympatie k vaření ta tam. Navíc je krájení stále bráno jako nemilá nutnost, takže žádná sranda, ale při bramboře už byla nálada lepší. Avšak krájet hlízu na kostičky není jen tak. Člověk by čekal od začátečníků kostky jako barák, ale naše umělkyně rozkrájely bramboru na prvočinitele s umem sobě vlastním. Když k tomu přidáme ještě loupání česneku a plátek toustového chleba na krutony, máme ze sebou suma sumárum 60 minut precizního krájení (však ony se časem děvčata dostanou do cviku)
Nejlepší okamžik z hodiny vaření vždycky nastane položením hrnce na plotýnku. To je pak puls o něco rychlejší, slova hlasitější a ve vzduchu je cítit nervozita. "Už se to pálí", je klasická věta při mírném probublávání vložené lžíce másla. Odhadnout, kdy vložit další surovinu, chce cvik. A také naučit se vsypávat nakrájenou zeleninu tak, aby nepadala všude kolem a nikdo se nepoprskal nebo míchat tak, aniž by bylo půl hrnce venku či vědět, že vlitím vývaru do restovaného základu prostě vylítne horká pára. Těch nových věcí, na které se musejí kuchařinky zvykat, je prostě moc a moc, ale výcvik dělá mistra a v dospělosti, jako když najdeš.
A jak to všechno skončilo? Na vychutnání své první uvařené polévky jsme měli času jen tak tak. Ale zvládli jsme to. Seděli jsme všichni u prostřeného stolu, ze svých hrnců si naběračkou nandali tu teplou, vonící dobrotu s opečenými krutony alá Provence a popřáli si dobrou chuť. A nejen to! Služby v kuchyni byly společnými silami též zvládnuty. Tak teď už jen v pořádku odnést v krabičkách ochutnávku domů. Snad neskončila na dně aktovky......:o()
