Společenské večery

Jak to máme ve Středoklukách

V naší obci se tancovalo a tancuje od nepaměti a není tomu jinak i dnes. Už od Božího hodu, kdy se scházíme ve velkém počtu na zábavě „Pod vánočním stromem“, přes bál hasičský, zábavu sportovců, myslivců a v poslední době i ples včelařů.

Trocha historie tance

Tanec je od pradávna krásný způsob, jak vyjádřit radost a taneční pár má tak možnost projevit svou vášeň a originalitu. Vezmeme-li si, že tanec existoval už 10.000 let př. n. l a postupně se vyvíjel přes domorodé rituály až k nezbytné součást života ve starověku, kdy se tancovalo pod širým nebem naboso nebo v těžké obuvi vojáků antického Řecka, máme tady úžasnou ukázku pohybového vývoje lidstva. Teprve až v 16. století se tanec přesunul převážně do sálů a zapojil tak muže a ženu do páru. Dvořané měli za povinnost tančit všechny tehdy populární tance. Tančilo se v páru (walz a polka), v řadách (vojenský twostep a velet) a pak ve skupinách (dvořanka a  čtverilka) – sestavy, ve kterých se střídali partneři i celé páry. Po 1. světové válce přišla revoluční změna v tancování, kdy se muž stal vedoucím v páru tance foxtrot ve velmi těsném kontaktu, po 2. světové přišla vlna twistů a rock-n-rollů. Teprve během 20. století se rozšířily tzv. latinsko-americké tance rumba, samba, tango, lambáda. Základní figury většiny společenských tanců se ustálily během 30. let minulého století v Anglii, odkud také pochází veškerý mezinárodní soutěžní standard.

Nápad u Neumannů

Touto podobou tance jsme byly odkojeni,  i my, děti 70. let, kdy jsme dychtivě navštěvovaly taneční kurzy, abychom tak mohly být na blízku druhému pohlaví. Někdo toto období nemusel, druhým se stal osudným. Stejně tak, jako manželům Neumannovým ze Středokluk, kteří se seznámili právě na tanečním parketě pražské Lucerny. Od té doby tancují stále, jen tak, pro své potěšení. Při jedné takové vesnické tancovačce byli dotázáni, zda by nechtěli uspořádat v obci taneční večery. Trvalo sice 2 roky, než se jim podařilo záměr uskutečnit, ale v říjnu roku 2014 už visely v obci plakáty s názvem „Chcete tančit s námi?“. A tak se týden co týden v místní sokolovně ozývaly taneční melodie, při kterých se první odvážní tanečníci nechali vést. Poznávali tak postupně, jak zaplnit taneční prostor svými základními kroky, jak pracovat se svým tělem, vnímat rytmus, rozpoznávat taneční styl a v neposlední řadě přejít z chůze do ladného tance. Už koncem roku znali frekventanti mnoho tanečních figur do standardních i latinsko-amerických tanců, byli otevřenější a uvolněnější. Přihlásily se páry manželské, přátelské i sourozenecké, zahrnujíc i věk náctiletých. Všichni svou hodinu a půl protancovali s chutí, i když s počátečním ostychem.

A jak to bylo dál

Necelé 4 měsíce se scházela prima skupina lidí, kteří byli ochotni učit se novému, místo sezení u televize.  Vždy je čekalo na sále nějaké překvapení, ať už v podobě rozcvičky, tanečních hádanek či spontánního tance. V adventním období to byla i vánoční hodina s nadělováním dárků, v lednu pak závěrečná taneční prodloužená, které se zúčastnili i rodiče a přátelé. Nesla se v duchu tanečních našich mladých let, kdy jsme korzovali po sále a podle tanečního pořádku střídali volenky. Večer se neobešel bez standardního předtančení (i když jen na pláně) a pokračoval postupně všemi naučenými tanci, jimž předcházela vždy lektorská ukázka s krátkou charakteristikou aktuálního stylu. Program byl oživen i zajímavými úkoly, soutěží o nejlepšího tanečníka/ci večera, společnou výukou tance Mazurka a ukázkou společenské etikety na plese. Vše v romantickém prostředí vyzdobeného sálu, se společným stolem hojnosti a malé výstavky informací o tanci s citáty. Hlavním hřebem prodloužené se stal rituál s oceněním kurzistů, předáním dárků a společná fotografie. Atmosféra byla více než mimořádná.

Předtančení

O měsíc později, kdy se v obci uskutečnil Včelařský ples, přišla další taneční inspirace, kterou se stala dvě předtančení v režii manželů Neumannových. Frak a tanečnice v modrém, na tóny anglického walzu a vídeňského valčíku, to bylo překvapení z plakátu, které vystřídalo další, v podobě hravě pojatého charlestonu čtyř místních žen v rouše včel. Vzpomínat na to budeme věčně!

 

Tančete s námi

nebo bez nás, ale tančete! Tanec je jedním z nejpřirozenějších pohybů člověka, hudba přináší radost do života, výuka zapojuje obě mozkové hemisféry, tělo má lepší kondici a párům přináší tolik potřebnou intimitu. V našem vztahu má tanec důležitou roli, a tak stále chodíme do tanečních pro dospělé. Možná, že přijde zase čas, kdy si Společenské večery ve Středoklukách  opět zopakujeme.

Ivana a Karel Neumannovi