Šunkofleky

Kuchařince se začínají listy v Receptáři stále více zaplňovat novými pokrmy, které si děti samy uvaří. Z původní představy o velice jednoduchých jídlech se záhy vyklubal klub nadšenců, kterým vůbec nevadí, že se pouští do stále složitějších příprav. Budiž žákyním čtvrtého ročníku ku cti, že si vybraly tento, ryze praktický kroužek, z jehož zkušeností budou žít zcela jitě velice dlouho. Mít totiž jasno o tom, jak vypadá "rychlá večeře" je k nezaplacení. Jedním z takových receptů jsou i šunkofleky. V podstatě, než se vám uvaří voda na těstoviny, hravě zvládnete připravit zbytek a jakmile to dáte všechno zapéct do trouby, určitě vám zbude čas i na něco jiného. Takhle jednoduše to vypadá. Praxe u náctiletých je jiná, neboť naštěstí vše berou jako dobrodružství a ne jako povinnost.

A jak tedy vypadá taková hodina s rychlou večeří? Kromě toho, že je velice nutné si nejdříve poklábosit o tom, co se odehrálo v dalším filmu Harryho Pottera, musejí slečny najít dostatek sil k tomu, aby přelouskaly celou jednu stránku strojopisu o tom, co dělat se surovinami, které mají před sebou. To vyžaduje ovšem plnou dávku pozornosti, a ta se v cizí kuchyni hůř hledá. Přesto přese všechno se kuchařky po drahné chvíli chytí svých nástrojů a začnou loupat cibuli a krájet maso. Ač trénujeme dovednost zacházet s nožem už nějaký ten měsíc, přesto se najdou občas chvíle, jako by to bylo stále poprvé. Ostatně téma cibule a nůž nejsou vůbec ve skupině populární, protože jak je známo, tahle zelenina prostě štípe do očí. Děti vždycky potěší vyprávění Kuchařinky, že mohou být rády, že nekrájí cibuli pro regiment vojáků! I přesto nám přípravné práce zaberou celou hodinu, ve které ale už zvládneme i úklid pracovní plochy a mytí nádobí. To se samozřejmě neobejde bez náležitého dohadování o tom, kdo to dělal minule a kdo to má udělat teď. Ten, na koho padne volba u dřezu, je vždy rozčarován tvrzením, že sledováním se nádobí samo neumyje, a že údiv nad tekoucím proudem vody opravdu není dobrodružný seriál na pokračování. Když se k této fázi přidá ještě pocit zasněné romance, máte v tu ránu prázdný bojler. Ač se Kuchařinka snaží sebevíc, děti prostě láká strčit talíř pod tekoucí vodu a nadšeně sledovat, kterak se kapičky tříští o lesklou plochu a kterak vytvářející gejzír úžasně obšťastňuje přilehlé okolí K tomuto  prapodivnému rituálu si můžete ještě představit, jak se rádoby umytý kousek nádobí ocitne na odkapávající straně dnem dolů a máte velice jasnou představu o tom, co je to házet hrách na zeď. Ale abychom nebyli vůči mládi tak krutí, je potřeba uznat, že jídlo bylo jedlé, chutné a dívky si k tomu zvládly udělat samy i tatarskou omáčku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *