Družena Svět víl
Mít dvouměsíční prázdniny uprostřed školního roku, to se hned tak nevidí. Ne že by to byl výmysl čistě naší vísky, to se svět prostě rozhodl, že si dá od všeho na čas pauzu a vyhlásil kvůli jednomu viru celosvětové šílenství. S přibývajícími slunečními paprsky však roztála nejen příroda, ale i lidská srdce, takže jsme mohli (my co máme tenhle orgán stále dokořán otevřený), pokračovat v krasojízdě svých tvořivostí. Jedno takové bylo i květnové odpoledne, plné dětského malování, které má pro tento rok v záhlaví vepsáno Z pohádky do pohádky. Princezen a hradů jsme si už užili dost, takže jsme se vydali do přírodní říše, kde se to vílami, elfy a skřítky jenom hemží. A když už jsme byli v téhle krásné fantazii, pozvali jsme i draky, jednorožce a mořské panny, ať jsou taky jednou všichni spolu, jelikož je po dvou měsících co dohánět.
A abychom si to udělali ještě zajímavější, spojili jsme kroužky Malé a Velké Malovajdy a užili si velkou partu s hravou technikou, zvanou tupování, což má blízko k činnosti paní poštmistrové, která od rána do večera razítkuje známky na dopisech. My jsme ale nic takového v plánu neměli, jen jsme si vypůjčili ten pohyb. Razítkovou barvu nahradila tempera a razítko kuchyňská houbička různých tvarů, která měla z hrubé strany nalepený korek, coby držátko. Abychom ale nemlátili jen tak barvou o papír, využili jsme šablon. K počátečnímu rozmalování to byly dětské šablony z plastu, ty vílí jsme však měli z papíru.
Vysvětlit dětem, co všechno taková technika skýtá je věc jedna, zatímco zhmotnění věc druhá. Nemá smysl vysvětlovat kouzlo negativu, stačí prostě výplň šablony draka buď naťupkat nebo jeho vystřiženou část obťukat. Výsledkem jest bílý nebo barevný dráček. Tohle děti pochopily docela snadno, horší však bylo rozmístit všechny nabízené přírodní bytosti na čtvrtku velikosti A2, když dětí bylo stejně, jako šablon. To je pak představivost v háji a výkres je posetý šesti draky. Navíc Malovajda, v bláhové naději hravé hodiny, začlenila do akce ještě nafouknuté balonky, coby razítka, se kterými se dalo navíc ještě otáčet či bimbat ze strany na stranu. Výsledný efekt ovšem výkresu na kráse moc nepřidal, takže jsme pokračovali raději zase v tupování.
Získat cit pro tuhle techniku chce trochu trénink, protože když naberete moc barvy a sázíte ji jednu vedle druhé, získáte akorát souvislou barevnou plochu, což můžete učinit i štětcem. Ale nabrat si jen tak trochu barvy, aby se na papír otiskla textura houbičky, coby barevná mlhovina, která navíc přechází do různých barevných odstínů, to chce další štos čtvrtek a fůru času k tomu. Ale úkol byl splněn. Svět pohádkových bytostí byl na světě.
