Tajemství adventního kalendáře I.

Hodně dlouho zvažoval Tvořílek, zda prozradí rodičům své tajemství, ale pak si řekl, že to zkusí, protože jinak by to vypadalo, že zůstal sedět doma jako pecivál a ani za dětmi nepřišel. Stejně tak, jako se v předešlé hodině dokončoval výkres z minula, i na výtvarníky čekaly zaschlé misky na topení. Nebyly sice z nejpevnějších, ale ještě je čekalo pár vrstev tuhé barvy. Na stole už Tvořílek přichystal novinový koberec a misky s Balakrylem. Všichni jsme si raději vyhrnuly rukávy, vzali si zástěry a řekli jsme si, jak se vlastně s takovou barvou zachází. Že má štětec rád, když ho malíř olízne před prací z obou stran, aby nedělal kaňky na stole a že se velmi rád koupe ve vodě, protože mu zaschlá barva neděla dobře na vlasy. Zatímco usychal rub i líc misky, připravily si děti své vlastní odstíny pro další malování. Byly krásně pastelové a mističkám moc slušely. Zato naše prsty vypadaly jako po maškarádě. Nemělo ani smysl je drhnout, protože další úkol měl velice podobný ráz. To, co jsme malovali, nemůže Tvořílek prozradit, ale bylo to veselé a hodně jsme se u toho museli soustředit, abychom spočítali, kolik barviček se nám vystřídá v ruce.