Večerníčkova párty

Je malý, nosí špičaté boty, jezdí na všem možném a pochází z hvězd. Hlavu má plnou pohádek pro děti a na ní nosí čepici z novin. Má svou znělku přes 50 let a ještě nikoho neomrzela, pan Stivín ji vtiskl kouzelnou notu své píšťaličky, která oznamuje malým človíčkům, že už je čas jít spínkat. Mít takového kamaráda za kamaráda je terno, obzvláště, když přijme pozvání na oslavu narozenin. To si pak vyžehlí sve kalhoty, umyje hvězdná očka ranní mlhovinou a připraví se na cestu k planetě Zemi.

Ten den, kdy se krouživým pohybem objevil ve Středoklukách na jedné zahrádce, bylo opravdu horko, a tak si vzal s sebou do lahvičky hvězdný chladivý vítr a pár nápadů pod svou čepici, přibalit celou galerii pohádkových obrázků a se dvěma kufry přistál před tuctem malých dětí.  Ve stínu pod stromem si spolu udělali úplně stejné papírové čapky s třásněmi, aby byla Večerníčkova párty se vším všudy a dokonce  u toho vyslechl i spontánně zazpívanou písničku o sobě.. Podle úvodní znělky si děti vyzkoušely všechny dopravní prostředky, od jednokolky, houpacího koně i autíčka tak, že si projely koloběžkou slalom , zacvičily si ve dvojích a zahrály si hru na Semafor. Večerníček jim prozradil, že se mu po zahradě poschovávali jeho kamarádi z pohádek a požádal je, aby mu je pomohly najít. Během chvilky jsme měli hromadu kartiček na místě, které jsme pak využili ke hře Pohádkové pexeso. Děti si také namalovaly svou oblíbenou večerní pohádku vodovkami na čtvrtku a mezitím stihly spořádat i šťavnatého melouna. Tahle rychlá sváča jim pomohla v přetahování s lanem pohádkových dvojic. Utkala se Káťa se Škubánkem, Ája s Fíkem, Pat a Mat, Křemílek a Vochomůrka nebo Mach s Šebestovou. Po tomhle výkonu přišlo na řadu báječné sprchování a z naparáděných oslavenců se stali hned naháči pojídající obložené chlebíčky. To už ale po malé přestávce čekaly na děti záhadné sklenice s čísly, ve kterých se ukrýval celý svět. Večerníček dětem vyprávěl o přírodě, která je všude kolem nás - o zemi, vodě, skalách či rostlinách. Každý si vybral své číslo a pak poslepu zanořil ruku dovnitř, aby poznal podle hmatu, co se tam nachází. Vyzkoušeli jsme si příjemné hrabání v říčním písku, vlhkou zemi, tvrdé kameny, tuhý jitrocel, dřevěné špalíčky nebo studenou vodu. Hra se dětem líbila, ale tropické teploty už tolik ne. Naštěstí nám udělal chládek v domě dobrou službu a my jsme si v klidu mohli poskládat puzzle pohádkového kluka.  Čekala nás ale ještě jedna pohádka O slepičce a kohoutkovi. Příběh děti znaly, ale netušily, že budou u toho cvičit a mlsat zároveň. Sesedli jsme se kolem malého nafukovacího bazénku, dali si nohy dovnitř a rozdali si cedulky s názvy jednotlivých osob či předmětů. Když pak začal Večerníček vyslovovat v pohádce jednotlivé postavičky, musely děti vstát a jít si za keř pro sladkou odměnu. Taková slepička se vůbec nezastavila a měla už plné bříško bonbonů. Nakonec se vystřídali všichni - švadlena, svině, švec, studánka i louka. Akorát, když začali přicházet pro své děti rodiče. Nejvyšší čas rozdat medaile, popřát malé oslavenkyni a odletět zpátky ke hvězdám. Tam je přeci jen chladněji. Když šel i náš malý pohádkový kluk spinkat, vzpomínal na svůj den mezi dětmi moc rád, i když už mu je přes padesát :o)

Tak zase někdy "Dobrý večer milé děti".