Družena Těšení v adventu
Prosincové dny již naplno vstoupily mezi nás. Po svátku svatého Mikuláše nám zahořely na adventním věnci již dvě svíce, a to znamená, že je nejvyšší čas zahájit přípravu na těšení. Nevím, jak to máte vy dospěláci, ale děti školkou povinné si s tím hlavu moc nelámou. Když přijde plná punčocha dobrot, je jim jasné, že někdy po tom bude další nadělování rovnou pod stromečkem. Celou tu dobu mají na to, aby maximálně tak napsali Ježíškovi, a tím jejich povinnosti vůči svátkům končí. Veškerý čas se tedy mohou oddávat snění o modrém z nebe a fantazírovat na úrovni andělů. Jednoduše řečeno nemají o našich předvánočních starostech ani ponětí. S takovou skupinkou dětí se pak dá nevědecky bádat o čemkoliv.
Šikulkům brzké stmívání trochu hodilo klacíček pod nožičky, protože sportovat venku po tmě není právě to adventně pravé. O co lepší, je si sesednout společně u jednoho stolu a hrát si na "jako" Vánoce. Abyste tomu rozuměli, péct perníčky s touhle drobotinou by bylo jistě moc fajn, ale to by musel mít každý svého asistenta, aby nebylo těsto na bačkůrkách a dům vzhůru nohama. Péct perníčky "jako" se dá přeci i jednodušeji. Stačí si vzít hnědou tvrdou čtvrtku coby právě upečené srdce z perníku a na ní namalovat "polevu" bílou pastelkou. My si k tomu přidali ještě stříbrnou a zlatou barvičku, protože přesně tyhle "neděle" nám ještě zbývaly do Štědrého dne. Výhodou papírového pečení je to, že můžete kousky zdobit oboustranně ,o)
K tomu, abychom mohli vůbec pomyslet na dárečky pod stromečkem, museli jsme ten stromek mít. A jelikož se ještě ani nezačaly prodávat, museli jsme si vystačit opět s dětskou rekvizitou. Materiálem se nám staly lékařské špachtličky, kterými pan doktor drží jazýčky při obligátním "Á", aby nahlédl hlouběji do hrdla dítěte. Ze tří kousků se dá hravě sestavit stromeček podobný protáhlému trojúhelníku, který má na své spodní straně papírový kmen. Celý barevný kabátek, který mu děti nabídly měkkými akvarelovými voskovkami pak stačilo mokrým štětcem jen rozetřít, aby vznikla krásná sytá barevnost. Po zaschnutí, v našem případě po "vsazení stromku do stojánku", přišlo na řadu oblíbené zdobení. Kouličky skleněné jsme vyměnili za vatové bambulky a flitry, někdo si vybral na zdobení barevné "gombíky" nebo chlupatý drátek. Co ale měly všechny stromečci stejné, byla zlatá hvězda na špici. Sice nám stromeček nesvítil svíčičkami, zato dětem oči ano. Domů si odnášely svůj vlastní vánoční strom, pod který si mohou kdykoliv sednout a dělat, že jsou tím největším dárečkem v celé rodině.
