Družena Skákal pes
"Skákal pes přes oves.....", to si tak jednou zpíval Tvořílek, když si hrál u Ivči s jedním batoletem. Po chvilce sledování, jak se to malé pinoží po zemi na všech čtyřech a potřebuje občas dospělácké ruce na povytažení do vzporu stojmo, ho napadlo, že je to vlastně taková člověčí loutka, která by se dala vyrobit s dětmi. Tedy né, opravdového člobrdíka, ale toho pejska. Ten také chodí po všech čtyřech, a když tomu papírovému přidáte ještě vodící lištu, jako používají loutkaři, tak máte na dvě hodiny co dělat.
Tělo pejska a hlavičku obstaraly klasické papírové ruličky. Aby ale nebyly fujtajbl, natřely si je děti podle svého gusta akrylovými barvami. Tím se celá struktura tak trochu zpevnila, a kdyby pejsek, nedej bože, náhodou spadl do vody, tak se hned tak rychle nerozmočí. Malovat ruličky je sranda. Kromě toho, že musíte mít vyhrnuté rukávy, ochranný oděv a na stole metr x metr podložku, aby barva nebyla všude, máte co dělat i s tím, aby vaše ruce nepřipomínaly omalovánky. Ona taková rulička je věc oválná, takže pokud natřete stranu jednu, tak se na tu druhou přilepíte. Tvořílek ale vymyslel zlepšovák alá prstová šuplera, takže zkáza nebyla tak velká. Podařilo se nám natřít ruličku dokonce i zevnitř! Každý dostal k obarvení tandem - tělo, hlava, uši a ocásek.
Když jsem sklidili tu spoušť po malování, mohli jsme se věnovat už čistější práci. Tou bylo zhotovení nožiček. My si je vyrobili z přírodního provázku a dřevěných velkých korálků. Trochu nás sice pozlobily uzlíky, aby nožky na těle držely a byly stejně dlouhé, ale o to právě Tvořílkovi šlo. Jemná motorika dělá ve výchově divy. Suché tělíčko si děti poté polepily papírovými flíčky, aby měl pejsek barevnější srst. My měli zřejmě pejsky z Marsu, protože fialovomodrý kožich u nás není k mání. Úplně to nejlepší přišlo nakonec, když si mohly děti nalepit pohyblivé oči, ocásek a dát svého pejska na vodítko. To se skládalo ze dvou dřívek od zmrzliny, které se slepily tavnou pistolí do kříže a na jedné ose se připevnily provázky vedoucí od těla pejska. Sice to byla trochu logistika, kterak k tomu napasovat ještě hlavičku s oušky, ale výsledek předčil očekávání. Náš hafan dělal sedni, lehni i nám stál na zadních. Myslím, že mu brzy přibude nějaký další zvířecí kamarád. Tedy pokud si to děti zopakují doma už samy.
