Družena Cvíčo po podzimních prázdninách
Po 14 dnech se opět sešly malé děti s maminkami, aby se mohly společně vydovádět. Dušičkový čas zanechal stopu i na této hodině, a tak se z malých princezen na chvilku staly bludné paní, kterým skákala na hlavě bílá plachetka. Když jsme se dostatečně všichni zadýchali, dali jsme si rozcvičku za zvuků dětskýchh písniček. Pak pozvala Ivča děti do malé školky, kde se učí strašidýlka spojovat kouzelná slova k pohybům. Vybrala si k tomu kouzlení slovíčka končící na _ček, takže jsme se postupně dopracovali k jednotlivým pozicím těla na slova stoleček, dědeček, hříbeček, dáreček, stromeček a váleček. Zapamatovali jsme si, při kterém slovíčku se klečí, seděli jsme se skříženýma nohama, drželi rovnováhu, mávali rukama a váleli kobereček. Na řadu pak přišly i nafukovací míčky, coby lentilky, které jsme házeli do dálky, do výšky, ale trefovali jsme si do velkého i úzkého prostoru.. Závěrečná hra na honěnou, ve které musely děti vydávat bubákovské zvuky, ukončila první listopadovou hodinu.
Zatímco se malíčci chystali k odchodu domů, přišly do tělocvičny děti ze školek a školní družiny. Věkový rozdíl dal impulz k tomu, aby měla hodina punc opravdového hýbání. Začali jsme během a zjištěním, že nám srdíčko tluče opravdu rychleji, než doma u televize. Pak jsme si vzali žíněnky, na kterých jsme poctivě protáhly svaly, šlachy, klouby a abychom si z toho taky udělali trochu srandu, přidaly jsme si ke cvičení i malé overbally. Díky přítomnosti maminek jsme pak postavily dráhu dovedností s přelezem kozy, která některým připomínala spíš jízdu na koni, došlo i na odvážné seskoky z výšky. A protože starší žáci mají už ledacos natrénováno, zkusili jsme i šplh na tyčích, vis na žebřinách, přechod kladiny s obručí a došlo i na oblíbené houpání na kruzích alá kosmonaut. Pohádkové písničky nám zvedliy náladu, a tak se všichni zúčastnění zhostili role předcvičovatelky. Odcházeli jsme domů už za tmy.