Pro zahřátí
Kuchařinky statečně postoupily ke třetí hodině vaření, která už opravdu o vaření byla. Tedy žádná pomazánka, ale už varná deska, hrnec a vařečka. Vymyslet pro nováčky polévku, která by odpovídala jejich schopnostem nebyl žádný kumšt, protože dát vařit do vody pár kousků zeleniny zvládne každý. Ale ne každý ví, jak to udělat, aby byla polévka vymazlená, co se chutí pórkové polévky týká. Stačí k tomu znát 3 důležité věci.
Jednak je to pórek, jakožto podzimní a zimní surovina, která stojí pár kaček. Ovšem zacházet se s ním musí jako s princeznou. S jemnou bílou částí se nemusí nic extra dělat, jen uříznout svazek kořínků, zato s tou zelenou je práce jak na kostele. Každý list zvlášť se musí umýt od zeminy pod tekoucí vodou a teprve poté se může začít krájet. Druhou podmínkou je správné vaření. Když totiž necháte vařit zelené části pórku moc dlouho, stane se z počátečních svítivě zelených barev mdlé našedivělé cosi, co vůbec nebude lahodit na talíři vašemu oku. Finta spočívá v tom, že se zelené části přidají do vařící polévky až na konci vaření (ovšem nesmíte přitom pracovat se 4 dětmi a zapomenout na to...) No a nakonec to třetí zkrášlovadlo spočívá v použití známého kuchařského chvatu, tedy opečení potřebných surovin na másle, čímž se zvýrazní všechny chutě, které když nakonec zalijete vývarem (nikoliv jen vodou), máte k dispozici dostatek chuťových nabídek.
Třešničkou na polévce je pak přidání koření, v našem případě to byla majoránka, česnek a sůl. My si k tomu ještě opekli na pánvičce kostičky pečiva, jehož křupavost zmizela s prvním ponořením do polévky. Náš vrchol umění byl korunován u společného stolu čtyřmi různými chutěmi jedné a téže polévky, protože děti si ji vymazlily samy podle svého gusta, a dokonce se našli i tací, kteří si všechny chutě prostě umixovali do pórkového krému.. O tom, jak si počínaly u "sporáku" s mícháním by se dala napsat knížka, ale pokud to budete někdy s dětmi zkoušet doma, určitě si uděláte přesný obrázek.