Družena Vrtule na talíři
Na vrtule jsem se těšila. Moc. Tedy abychom si rozuměli, těšila jsem se na těstovinový salát z tříbarevné pasty ve tvaru vrtulek. Byl to poslední ze tří salátů, které jsem s dětmi během tří týdnů udělala. Poslední skupinka kluků se měla na co těšit. Nejen že se naučí vařit správně těstoviny, ale také si budou moci sami vybrat, jaký název, potažmo jakou hlavní potravinu, mu dají. A tak jsem nelenila a nakupovala, aby bylo od všechno něco a výběr byl rozmanitý. Dokonce jsem sepsala i tahák, které suroviny se k sobě hodí. Inspiraci jsem hledala u Italů, Mexičanů, Řeků, ale i naše české kombinace. Z bílkovin to byla vejce, tuňák, šunka, pikantní salám...ze sýrů balkánký, niva, mozzarella i eidam. Ale tím hlavním byla zelenina, ať už kořenová nebo cibulová, ale i hrášek, kukuřice, fazole, olivy, kyselé okurky, rajčata, papriky a salátová okurka. Prostě jídla plný stůl, ze kterého stačilo jen vybrat tu správnou kombinaci a nakrájet ji do mísy.
Zní to jednoduše že? Také jsem si to myslela. S klukama jsem toho uvařila už docela dost a měla jsem za to, že je práce v kroužku baví. Netuším, zda za zkaženou hodinu mohly hvězdy nebo erupce, ale radost jsem z ní neměla. Nestává se mi to často. S dětmi pracuji skoro 30 let a vždy jsem si dokázala poradit tak, aby vládla mezi námi pohoda, protože jedině tak mohu pracovat s nadšením. Tentokrát ovšem poslední kapka přetekla, protože opakovat jednu věc 3/4 hodiny bez efektu bylo i na mě moc. Vím, že požadavků pro umění v kuchyni je mnoho i pro samotného dospělého kuchaře, natož pro malé kluky, kteří se s touto činností teprve seznamují. Nebo spíš pro ty, kteří se s vařením seznámit opravdu chtějí, mají zájem, naslouchají a baví je to. Bohužel ne všichni to tak mají. Byla jsem z toho vytočená jako ty vrtule, to mi věřte, takhle mě děti znají málokdy a docela se divím, že jsem byla schopna pořídit vůbec nějakou fotodokumentaci.
Samotná práce spočívala vlastně v tom, aby si kluci vybrali co mají rádi, suroviny zpracovali, nakrájeli a navážili tak, aby se vešli do universálního receptu, kde na jednu porci těstovin připadá 200 g hlavních surovin a 50 těch, které jsou pikantní. Došlo i na očichávání Balsamica, Umeocta, Vinného octa, Tamari omáčky či bylinek. Poslední jmenované patřily do zálivky, kterou si kluci také mohli vybrat. Buď olivový olej s balsamicem nebo majonézu (popř. ochucenou majonézu s jogurtem). My si "zálivku" obohatili o česnek, který ji dodal šmrnc a kečup, který ji obarvil do lososové barvy. Těstoviny jsme vařili dohromady a na konci hodiny je smíchali s vybranými potravinami a zálivkou, a to typickou salátovou lžící, aby z toho nebyla kaše. Snad jediné, co nám uniklo, bylo osolit zálivku, takže byl salát při "koštování" ještě trochu nesvůj. Podařilo se nám alespoň v jednom případě hotový salát naaranžovat na talíři s rukolou a ředkvičkou. O tom, kolik nádobí jsme u toho použili, kolik toho zůstalo na podlaze a jaká spoušť zůstala v kuchyni se zmiňovat raději nebudu. To by bylo na další příběh a já z této hodiny byla opravdu moc unavená.
