Družena Šílený cirkus
Přiznám se, že v cirkuse jsem byla naposledy se svými dětmi na Letné, což už je hodně let zpátky. Pamatuji se, že lavice byly jednoduchá prkna, všude táhlo, zvířat mi bylo líto a klaun mi přišel trapný. Od té doby jsem to už raději nezkoušela. Ale mám-li se vcítit do role pozorovatele současné rodiny s malými dětmi, musím připustit, že návštěva cirkusu do života patří. Aspoň si dítko udělá na to svůj názor. Malovat cirkusový stan je tak trochu dvoubarevná geometrie, což se mi vůbec nechtělo praktikovat, proto jsem vsadila na jednoduchost náčiní a svobodu barevného projevu. Ono totiž když máte hlídat 3 letého vnuka a vštípit mu něco málo z výtvarného umu, musíte zalovit v šuplíku s nápady zn. zábavné. Společné dílo se nám docela podařilo a já si řekla, že neuškodí, když si takto pohrají i školáci.
Dominantou bílé čtvrtky se stal kulatý velký nos, oči a rozesmátá pusa. Nic víc. Něco jako holohlavec. Úkolem dětí bylo nasadit dotyčnému paruku, a to co nejšílenější. Tvar nebyl dán, záleželo jen na dětech, zda budou vlasy jako helma, účes paní Simpsonové nebo ragbyový míč naležato. Hlavně aby byl hooodně kudrnatý, což se dalo znázornit jediným možným způsobem, a to mnoha otisky koleček přes sebe. Děti to pojaly samozřejmě barevně a sázely konce toaletních ruliček jako razítka na poště. Když jsem jim řekla, že si mohou vybarvit další části prstem, věděla jsem, že jsou ztracené ve vlastní tvořivosti. Ať už to byl nos jako bambule, pusa se třemi odstíny rtěnky nebo mašle pod krkem, hlavní bylo, že je to dost bavilo.
Do konce hodiny zbýval ještě nějaký čas, a protože jsem už předem upozornila rodiče, že odejdou domů jejich děti jaksi počmárané, rozdala jsem obličejové barvičky a nechala ať se věci dějí. Já malovala děti, děti malovaly mě nebo sebe navzájem. Má sada kosmetických štětců měla Vánoce, ostatně i nálada tomu odpovídala. Můj muž mě odmítl políbit....nechápu proč....:o)