Družena Brokolicový krém
Polévková sekce má celkem velký rozsah, ať už to vezmete přes barvy (polévka hnědá, červená, bílá, zelená, oranžová....) nebo její původ (masový vývar, zeleninový vývar, zeleninová, luštěninová, bramborová, rybí...). Už jako mimino se seznamujete s jednodruhovými hustými krémy, které pozvolna přechází v jejich řidší varianty, naproti tomu hlava rodiny má zálibu v polévkách gulášových, dršťkových a prdelačkových. Když jsem nadnesla před dětmi téma polévky, zaznělo jednohlasné "pórková", takže jsem zakoupila povícero kusů této kořenové zeleniny (opravdu patří do této skupiny) a hledala vymazlený recept na hutnou polévku jemné chuti plnou minerálů. Poté ale nastala během týdne názorová změna a my nakonec pracovali s brokolicí. Ostatně zelená na jaře je vždycky dobrá. Navíc recept, který jsme použili, je dokonale universální jak pro pórek, hrášek, dýni, brambory, květák, řepu, tak i pro naši brokolici. Fígl spočívá v tom, že na cibulový základ (možno i s česnekem) osmahnete přibližně 300 g zeleniny, zalijete horkým vývarem a studenou šlehačkou. Ano čtete správně. Tahle bílá primadona totiž potřebuje na seznámení s dalšími polévkovými ingrediencemi víc času, než jen pár minut před podáváním. Tím, jak se snoubí s vývarem a zeleninou, vytváří gejzír chutí, které s obyčejnou vodou a rozvařenou brokolicí těžko získáte.
Každá lekce vaření je o krájení a každou takovou lekci provází stejná písnička, jak pracovat s nožem. Ještě se dětem neobehrála natolik, aby se nemusela opakovat. Cibule se svými slupkami si žádá před zákrokem poválení a pomačkání, aby se ten její kabátek lépe od sebe odděloval, čemuž pomůže odkrojení špičky a kořínku. To samé platí o česneku, jehož slupka musí pod tlakem křupnout. U zázvoru a jeho zvláštních zákoutí měly děti problém s oloupáním jeho vrchní slupky, ale strouhání už bylo v pohodě. Na scénu přišla konečně i naše hlavní protagonistka brokolice. Zelenina to brukvovitá, náležící do skupiny košťálů. Mohli bychom dokonce tvrdit, že květák je její bratranec. Co se složení týká, přímo z ní tryská vysoký podíl vlákniny, minerálů, betakarotenů a vitamínů, takže tak trochu jarní bomba, připomínající malý baobab. Děti rozebíraly růžičky brokolice a zjistily, že se skládá z dalších malých zelených stromečků, což je pobavilo. Poté přišla krátká zmínka o tom, jaké můžeme mít vývary a že my si ten svůj uděláme pomocí bujónové kostky značky Würzl, což je značka pro německou bio kvalitu. Holkám voněl jak vývar z nakrájených stonků prokolice (oloupaných a nakrájených na kostky), tak bujónová hotovka.
Teď už jsme měli všechny potřebné suroviny po ruce, takže jsme přistoupili k vaření. S ponaučením, že zelená barva by měla zůstat jasně zelená po celou dobu vaření, jsme se dali do opékání malých košťálů, které jsme zalili horkým vývarem a studenou šlehačkou, vše přikryli pokličkou a nechali brokolici čas na změknutí. Tato doba obvykle předznamenává, že se bude mýt a utírat nádobí (každá to svoje), což je důvod k tomu, aby se tvořila fronta na záchodě, vyžadovala se svačina či proběhnutí na zahradě. Chápu to. Mě to jako holku taky nebavilo, ale myčky tehdy nebyly a já přijala tuhle funkci jako něco, co k vaření prostě patří. Docela mě i dojalo, když mě jedna malá kuchařka požádala o vysvětlení, jak se myje nádobí pod tekoucí vodou. Připadala jsem si jako kuchyňský veterán, který z posledních sil vkládá do mladší generace kousek té své. Po ochutnání, zda je zelenina již měkká a polévka je dost slaná, si každá jedna vzala do rukou tyčový mixér a tu svoji zelenou polívčičku si pořádně rozmixovala do krému. Závěrečné strouhání muškátového oříšku završilo doba strávenou v kuchyni. A protože bylo opravdu krásně slunečno, prostřeli jsme si stůl na terase a vychutnali jsme si zeleň dvojnásobně. S opečeným plátkem chleba a petrželkou kudrnou.
