Družena Žemlovka
Žemlovce se říká občas i žemlová bába (zemlbába), což tak trochu evokuje kuchyň plnou babiček s jablíčky, ale nenechte se mýlit názvem. Recept mohou dělat i mladá děvčata. Jako u každého jídla, můžete pojmout recept zcela prostě, tedy nějaké to pečivo zalité mlékem se žloutky a pár jablek, co mají už svůj zenit za sebou. Nebo! Dopřejete téhle krmi trochu luxusu a místo pro veku, sáhnete po vánočce (chápu, že to není nejlevnější žemlovka, ale má cosi do sebe, to mi věřte). Jelikož mezi obyčejným rohlíkem a máslovou vánočkou s mandličkami zeje velká prázdnota, zvolila jsem z pečiva jako další v pořadí toustový chleba, protože má velkou plochu a jasně ohraničuje, co komu bude po upečení patřit. Naše hodiny se většinou odehrávají v režimu, kdy každá vaří sama za sebe nebo naopak pracují všichni společně. Tentokrát jsem udělala výjimku a rozdělila holčičky na věkově starší s těmi mladšími a pro každou skupinu připravila 4 různé úkoly, které ve finále tvořily postupný seznam z receptáře.
Jedna dvojice si vzala na starost přípravu tvarohu, tedy navážení cukru, přidání žloutku a nastrouhané citronové kůry. Druhý tým se naučil dávat pečící papír do formy, připravit rozinky ke změknutí a odměřit potřebné množství mléka s přidáním žloutku. Obě party se pak vystřídaly při šlehání bílků na sníh. K samostatné činnosti jsme si pak na zahrádce připravili jablíčka, která si děti oloupaly, vykrájely jadřince a pak i nastrouhaly na hrubém struhadle. Olizování bylo hodně, ale času málo. Podle sepsaného časového rozvrhu jsme nestíhali, takže to nejlepší z celé práce, kdy se kompletují vrstvy žemlovky, bylo trochu v letu, a holky si asi moc nestihly zapamatovat ten správný postup. Každá měla za úkol vyplnit své místo v pekáčku třemi plátky namočených toustů a proložit je náplní ze sladkého tvarohu a skořicových jablek. Což znamenalo nanést zmíněné směsi tak, aby vytvořily hutnou vrstvu. Jaké však bylo mé překvapení, když si dívky namazaly tvarohu, jako kdyby to byla tenká vrstva másla a jablečné náplně nechaly v místě skoro 2/3. Rychle jsem je vyvedla z omylu a dopřála jejich žemlovce doslova vyšší standard.
Trouba už totiž nedočkavě čekala na své sousto. Abychom uspíšili její práci, dali jsme žemlovku pod alobal. K tomuto úhybnému manévru by nebylo nutné se uchylovat, kdybychom měli možnost nechat neupečenou žemlovku přes noc v lednici, což by byl dostatečný čas k tomu, aby se do sebe nasákly všechny chutě, které na talíři být mají. Sněhovou čepici jsme si z časových důvodů též odpustili, protože by děti přišly domů až k večeři. Paradoxně nám v době pečení zbylo dost času. Ten jsme využili k úklidu stolu a mytí nádobí. Klasika, která prostě k vaření patří. Co ale děti ještě nedělaly, bylo vytírání. Podlaha po náletu tvarohu a jablek si o to přímo říkala. Takže bonusem této hodiny bylo i prvopočáteční zaučování s kýblem a hadrem. Zní to krutě, ale věřte mi, že ve vlastní kuchyni, jako když tu informaci holky rychle najdou.
