Družena Perníkářská
Perníkářská hodina jednoznačně naznačuje, že se budeme zabývat pokrmem sladkým a v troubě pečeným. To je vždycky pro lektora oříšek, protože těsto se ukecat k zrychlenému tepelnému skoku nedá a hodiny lekce nejsou natahovací, takže ať chci nebo nechci, musím stanovit dobu, do které prostě musí být těsto v pekáči. Naštěstí je perníková směs záležitostí snadnou, kdy se připraví do jedné mísy suché suroviny a do druhé tekuté. To nádherně nahrávalo mému úmyslu, vytvořit trochu netradiční dvojici holka+kluk a nechat jim na starost vážení do dvou mís. Jediné co jsem musela ohlídat, bylo vynulování váhy, aby do těsta nepřišlo náhodou víc něčeho, co by pak nebylo k jídlu. Děti spolupracovaly zcela úžasně, takže jsem se na chvilku stala pouhým pozorovatelem té pekařské symfonie.
Zřejmě nejlepším okamžikem byla naše chvíle s kořením. Jelikož jsem doma zrovna neměla koření do perníku, museli jsme si ho udělat sami. Badyán, skořice, anýz, koriandr, fenykl, hřebíček, nové koření, kardamon....to vše si děti samy ve hmoždíři rozemlely a přes síto přidaly k suchým potravinám. Ti, co měli na starosti potraviny tekuté, museli zase přidat do vlažného mléka švestková povidla a pořádně vše i s vejcem rozmíchat. Než jsme měli na stole připravené 3 mísy ke spojení v těsto, uběhla skoro 3/4 hodina a nám zbývalo už jen pár minut na to, abychom vlili těsto do formy. V některých rodinách se stále vymazává forma tukem a vysypává moukou, v těch modernějším kuchyních se používá pečící papír. I na ten je ovšem třeba znát jistý fígl, aby ve formě správně držel a měl míry tak akorát. Děti se naučily přiložit pečící papír na obrácené dno pekáčku a zarýhovat všechny hrany, poté nastřihnout rohy tak, aby se po vložení do pekáčku zasunuly do sebe. Pro ještě větší komfort je fajn, když se forma trochu rozetře vodou, aby v ní papír lépe držel.
Vidět děti, jak míchají těsto v míse a následně ho přendávají do pekáčku bez mé asistence byla výzva pro všechny. Chvilkama jsem se obávala, abychom nemuseli dávat do trouby celý stůl, ale stěrka všechno napravila. Já už jen naznačila v těstě čtvrtinové díly, které jsem ještě rozdělila na 6 kostek, a pak už šel perník do trouby. Pro něj to sice skončilo, ale nám začala další směna. Úklid kuchyně byl pro děti už samozřejmostí, takže hadr, smeták a utěrka byly v jednom kole. Na uklizený stůl jsme si připravili mřížku a rozpuštěnou čokoládu se sklenicí kokosu. To už nám perník voněl po celém domě. Na vychlazení nám sice moc času nezbývalo, ale zvládli jsme potřít povrch čokoládou, posypat vše kokosem a ještě si přidat půlky madliček, které jsme si mezi tím zvládli oloupat a nakrájet. Já jen lituji, že jsme měla v té době břichabol a nemohla jsem ochutnat. Vypadalo to božsky.
