Družena Hyacint
Doma je doma. A když je doma dobře, tak tam většinou něco kvete. Když to není úplně láska, tak kytička zaručeně. Teď na jaře to všechno rychle pučí, jedna báseň. Kdo zahrádku u domečku nemá, může si koupit jarní kytičku v květináči a dát si ji na stůl. Etapu sněženek už máme za sebou a čekají nás radovánky z narcisek a hyacintů. Poslední jmenovaná květina je líbezná na pohled, ale radost udělá i našim nosánkům. Tato cibulovina vám zaručí, že bude vykvétat každý rok (tedy pokud ji darovanou v květináčku po odkvětu uříznete a cibulku na podzim vsadíte do země). Já získala před několika lety asi 8 cibulek a už se těším, až se vyloupnou květy v několika barvách. Lidé znají většinou hyacinty bílé a v odstínech růžové, ale ani vínová a fialková není výjimkou. Ač jsem doma tyto krásky neměla v plném květu, přesto jsem je zvolila jako námět pro naše výtvarničení s Malovajdou.
Naše hodina byla ojedinělá už tím, že jsme nemalovali na čtvrtky, nýbrž na plátno. Jeho povrch je zdrsněný, takže se na něm akrylová barva drží jako klíště. Abychom dodali obrazu patřičný vzhled, nalepila jsem přes okraje plátna malířskou pásku, na níž mohly děti klidně přetahovat (a přetáhly i na podložku, ale i ubrus, jak se do toho pustily s vervou ,o)) Nejdříve jsme si ale museli ujasnit, jakou barvu bude mít pozadí jejich plátna. To moje bylo zakoupené už jako černé, ale děti si mohly vybrat jakoukoliv barvu jen s tím připomenutím, že na ní musí být květy dostatečně v kontrastu. Slovíčko, které druhákovi moc neřekne, takže jsme si udělali názornou ukázku, jak vynikne světlá barva na tmavém podkladu, zatímco třeba taková vínová se na něm úplně ztratí. Volba padla převážně na podklad černý, ale i hnědý a netradiční tyrkysový. První fáze malby tedy spočívala v rovnoměrném nanesení malého množství barvy a její plynulé rozetření plochým štětcem po celé ploše. Jelikož ale nemají děti ještě představu o tom, kolik může pojmout plocha 50 x 40 cm barvy, zůstaly nám obalené štětce akrylem a já se modlila, aby to můj odpad ve dřezu zvládnul.
Po zaschnutí podkladu jsme se už mohli s vervou pustit do květeny, tedy do tvaru okvětí hyacintu, který je tvořen mnoha malými kvítky připomínající ovál tlustého mikrofonu, což děti pobavilo. Já jsem raději připravila z tvrdého kartonu různé velikosti šablon, a každou zvlášť zabalila do bublinkové fólie, jejíž rubovou stranu jsem zagumičkovala, takže se vyrobené tiskátko dalo dobře držet. Pomocí štětce v připravených barvách jsme šablonu natřeli a obtiskli na plátno. V ideálním případě měl obrazec požadovaný tvar složený ze samých koleček. Podle velikosti květu zopakovaly děti tento postup ještě 2 - 3 x, takže jsme získali několik kvetoucích hyacintů. Dalším krokem byl nástroj zvaný "uchošťouch" neboli vatové tyčinky, které namočené v barvě mohly vytvořit dojem, že je květina opravdová, což znamenalo použít bílou barvu jen z jedné strany, a to u všech květů, zatímco tmavší barvu umístit v tečkách na stranu opačnou. Ne vždy se to každému povedlo, ale radost z tyčinkování byla evidentní. Dále si děti namalovaly listy, tzv. speciálním přítlakem na silný kulatý štětec, a to jen ve střední části, čímž se vytvořilo jakési zúžení na obou koncích listu. Nakonec přišel na řadu cákací efekt klepáním jednoho štětce na druhý, který vytvořil na obraze umělecké kaňky. Po zaschnutí barvy jsme už jen odlepili pásku a plátno tak získalo krásné bílé okraje. Chyběla snad už jen vůně hyacintů.
