Družena Kur paprikový
Kur domácí je jednoduše hovorový název pro slepici, slípku, slepičku či nářečně po moravsky slépku. Maso oblíbené jak v domácí, tak v KFC kuchyni. Ta první slibuje pochutnání jako od našich babiček, o té druhé by se dalo diskutovat. V našem kroužku vaření pro děti se většinou snažím střídat suroviny, způsob vaření a také jednotlivé chody. Po snazších pomazánkách, kaších a salátech, přichází na řadu většinou polévky všech barev a chutí a následuje hlavní jídlo, které může být zeleninové, masové či sladké. Zatím jedním z nejoblíbenějších receptů u dětí (a troufám si říci i u kuchařů) je kuře na paprice. Pro ty mladší zřejmě proto, že dobře chutná, klouže po smetaně dobře do krku a voní. Kuchaři milují tenhle recept pro jeho jednoduchost a relativně málo potravin. Volba pro další lekci vaření byla tedy jasná a já mohla vyrazit na nákup. Jak recept pravil, bylo lepší poohlédnout se spíš po menších kouscích, než se zaměřit na celé kuře. Jednak by se mohly děti rozhádat, kdo bude mít křidýlko a kdo stehýnko, a větší kousky bychom vařili o hodně déle. Takže paličky stehýnek to vyhrály. Ač jsou pečená stehna krásně křupavá díky kůži, my ji do našeho receptu museli svléknout. Přetáhnout kůži přes chrupavku byl trochu zápas, omytí masa proběhlo v klidu a cibule se neobešla opět bez klasického slzení.
Samotná práce na plotýnce byla jiná káva. Děti již hravě ovládají regulaci svého elektrického vařiče, což velice usnadňuje průběh vaření. Recept pro čtyřčlennou rodinu vaření v jednom hrnci má zcela odlišný přístup, než-li tatáž várka rozdělená do čtyř rendlíků. Bohužel snadněji se potravina buď připálí nebo se voda dřív vyvaří, a tak se musí opravdu hodně hlídat průběh vaření, což pro je pro děti při dalších činnostech opravdu obtížné. Zkušená kuchařka, která zvládne připravit během dvou hodin polévku, hlavní chod a ještě k tomu upeče moučník na neděli je zatím stále naše vysoká meta, ale nevzdáváme se. Po prudkém opečení stehna jsme do výpeku dali osmažit cibulku, poté zaprášili sladkou paprikou a hned zalili vodou, což umožnilo kuřátku se v těch chutích koupat do změknutí. Mezi tím, co nám probublávala omáčka, jsme se vrhli na přípravu přílohy. V našem případě to nebyly knedlíky, nýbrž těstoviny. Děti se naučily používat návod na obalu, nezapomenout osolit vodu a vařit do měkka. Jak už to ale u souběžných prací v kuchyni bývá, ne vždy se ohlídá čas, takže naše vrtule opravdu nebyly "al dante". No stane se.
V tomto okamžiku, kdy jsme "pracovali" na dvou jídlech současně, došlo právě ke kolizi. Prostě jsme zapomněli hlídat rendlíky a omáčka už byla skoro vyvařená, takže jsme museli podlévat, abychom vůbec nějakou měli. Těstoviny sice už zachránit nešly, ale kdo neví, nepoznal by. Když jsme vyjmuli měkké maso z rendlíku, doladili jsme omáčku 33% smetanou a nechali ještě chvilku povařit. Hlad byl už v půlce lekce a já měla co dělat, abych uhlídala ujídání syrových těstovin. Nakonec se ale holky dočkaly svého kuřete na paprice a v miskách ani nečekaly na nějaké to stolování. Kecly si prostě na pytle se zeminou, které ležely na prosluněné terase a pustily se do jídla. Domů ve sklenicích toho odnesly tentokrát opravdu málo. A tak to má být. Co si kdo uvaří, to si také sní.
