Družena Ach ta hygiena
Tuhle větu jsme my, děti ze 60. let tak úplně neprožívaly. U babičky na dvoře to byl samý slepičinec, z chlívku čpěla sláma od čuníka, my chodili šťastně špinavý celý den a večer nás nasáčkovala babička všechny do jedné plechové vany a bylo po hygieně. Dnes je to samý dezinfekční přípraven, mýdla z kozího mléka a informační letáky u každého záchodu na pumpě, kterak si správně mýt ruce. Tenhle úvod jsem na začátku hodiny Malovajdy vynechala, protože by děti nevěřily, jak rozdílné jsem měla dětství. Začala jsem tak trochu hrůzostrašně vyprávět o tom, že kdybychom měli na očích mikroskopy, viděli bychom, jak se to všude kolem nás hýbe roztoči, bakteriemi, breberkami, viry, plísněmi a dalšími příšerami. Ta představa holčičky zcela konsternovala, takže hned sundaly ruce ze stolu a začaly si je prohlížet. Možná jim došlo, že na svých rukou, které jako jediné se neustále něčeho dotýkají, bude zřejmě též něco pochodovat. A právě teď nastala ta vhodná chvíle, kdy jsem začala markýrovat situaci dítěte, které si strčí na sekundu ruce pod studenou vodu a na dotaz své maminky, zda si umyl pořádně ruce odpoví: "No jasně". Má druhá role byla přímo výuková, když jsem si imaginárně pustila teplou vodu, použila mýdlo a jala se třít dlaně, hřbety, meziprstí, prsty a zápěstí tak vehementně, že to skoro vypadlo na můj zásah na operačním sále. Nevím, zda jsem tím zavdala důvod k tomu, aby si holky fakt myly ruce nebo si jen provětrala své lektorské metody, každopádně jsem tím udělala úvodnímu vtažení do tématu zadost.
Naše hodina měla dvě části. V té první jsme si vyrobili opravdové mýdlo, zatímco ta následující dala volné pole působnosti pro výtvarné ztvárnění hrůzostrašných bakterií. Na tvoření se holky těšily. Už jen silikonová forma plná květnatých báboviček, 7 odstínů barev do mýdla, 4 typy vůní a samotná mýdlová glycerinová směs, je uvedly do transu. ...."Já chci tuhle....ne tu chci já......a můžu dvě barvy.... jé ty fialky fakt voní jako fialky". Tohle všechno zakoupené v Mýdlovém světě udělalo velkou parádu hned na 3x....klouzalo to, vonělo to a bylo to barevné. A přitom stačilo pár kapek do rozpuštěné směsi a nechat výtvor zatuhnout.
Druhá část sice nebyla tak novátorská, zato přinesla velké kouzelnické překvapení. Děti dostaly kancelářskou košilku, na kterou se obkreslily permanentním černým fixem obě své ruce. Poté na bílý kancelářský papír začaly zvěčňovat své bakterie, a to různých neobvyklých tvarů. Sice jsme nikdo netušili, jak taková bakterie vypadá, ale o to srandovnější vypadaly kresby. Hlavně žádná slaďárna, pěkně "hnusné" barvy, které přímo křičí: "Já jsem jedůvka". V domě bylo opravdu veselo, myslím že si na své přišly i sousedky. Když bylo dokresleno, vložili jsme papír do košilky, takže děti opravdu na vlastní oči viděly, že mají na svých rukou špínu. No a pak jsem vzala vázu s vodou obdélníkového tvaru a strčila ten jejich výkres dovnitř......nejdříve šel jejich první pohled z boku skrz vázu, kde bylo vidět to, co bez namočení. Ovšem, když se kouklo z výšku přes vodní hladinu, byla najednou ruka úplně čistá. V tu chvíli jsem byla King a užívala si hokus pokus s optickým klamem, který voda ve váze prostě umí.