Družena Velikonoční tvoření
Tvořivý proces mám ráda. Dalo by se dokonce už i tvrdit, že bez něj bych to nebyla já. A je jedno jestli tvořím na Velikonoce, Vánoce nebo dárek k narozeninám. Díky svým kroužkům mám tedy o svou kreativní složku během týdne docela postaráno. Jednu dobu byl mým oblíbeným materiálem papír, a já z něj vyráběla papírové kytičky Kusudamy. Po tři roky jsem měla tu trpělivost skládat ze 60 papírových dílků jeden květ ve tvaru posvátné geometrie, pak mi ale vklouzla do života Družena a bylo po skládání. Všeobecně velikonoční tvoření skýtá mnoho nápadů, výzev a materiálů, a protože je kroužek Malovajdy spojený s Tvořílkem, udělali jsme si hodinu opravdu kreativní. Už jen tím, že jsme použili dřevěné špachtle, takové ty co doktoři strkají dětem do pusinky, když je bolí v krku. Dřevo bylo docela dobře opracované a mohlo se na něj malovat a lepit cokoliv. A když cokoliv, tak třeba i sádrové odlitky (v našem případě ze samotvrdnoucí bílé hmoty). Odlévat sádru by byla sice docela zábava, ale protože jsem chtěla využít hodinu pro koláž velikonočních námětů právě na ty špachtle, raději jsem připravila dětem odlitky předem. Díky silikonové formě se malé berušky a šneci docela povedly.
Ke zhotovení plotu stačilo pár dřívek, tavná pistole a trochu trpělivosti při tvoření mezer u plotu, což ovšem děti naprosto netrápilo. Vrhly se na své oblíbené fixy (tenký hrot a sytá barva pro to byly jako stvořené) a vymalovaly si svá jarní zvířátka. Trochu mi ujelo, že si je mohou vypracovat podle sebe, takže byste tyhle všelijak barevné tvory hledali v přírodě opravdu marně. A abychom učinili Velikonocům za dost, přidali jsme k nim ještě zajíčka. Z pryže. Bílé pryže s barevným ocáskem (myšleno že se dívá na plot a my pozorujeme jeho záda). Děti ovšem toužily po přímém očním kontaktu se svým zajochem, takže mu namalovaly oči a já pak trochu pracně sundávala přilepený ocásek (jakmile dáte dětem do ruky cokoliv na kreslení, tak se prostě neznají a pomalují co se dá). Mým úkolem pak bylo pomocí tavné pistole nalepit všechny tvory i s trávou z pryže na dřevěný poklad podle toho, jak si to každá jedna z holčiček naaranžovala. Zůstaly však po mé práci silikonové pavučinky, a ty bylo třeba odstranit. Dojem jara si pak holčičky dotvořily barevnými kvítky a čtyřlístky s lepící zadní stranou. Výrobek už měl připravený i úchyt z provázku, takže stačilo ho jen doma pověsit.
Naše hodina ovšem ještě zdaleka nekončila. Co by to bylo za Velikonoce bez vajec, že? Jedno takové v trochu větší velikosti už na děti čekalo (jedno v 8 verzích samozřejmě). Za materiál nám posloužil starý dobrý krabicový karton s pár zářezy na obvodu, do kterých měly děti zasunovat lýkový provázek tak, aby vytvořil na lícové straně různě složená políčka. Práce vyžadovala trochu přemýšlení, kterak vést provázek vodorovně nebo do kříže. Úplně nejlepší variantou ale bylo náhodné členění, i když se párkrát stalo, že děti musely provázek vrátit o pár tahů zpátky. Celá tahle práce vedla k jedinému bodu v podobě položení alobalu (matné či lesklé části) na již hotový výplet. Já jsem dívkám jen pomohla zahnout hrany alobalu tak, aby to vejce bylo stále vejcem a ony si pak látkovým kapesníkem přejížděly po liniích, čímž vtlačily alobal dovnitř a vznikla tak jedna prohlubeň vedle druhé. A právě do těch jsme nanesli akrylovou barvu (naštěstí ve fixách). Za chvíli bylo na stole mnoho mnohobarevných vajíček, jejichž linie zářily stříbrem, což byl v podstatě účel našeho konání. Na konci dostala každá kraslice po žluté mašli a děti se tak mohly už těšit na nadcházející prázdniny.
