Družena Gastrofinále
Stejně tak, jako se ve škole píšou závěrečné písemky, tak si i Vařílek připravil pro děti takovou malou zkoušku na konci školního roku. Nejednalo se o žádné pětichodové menu, které měly děti připravit. Stačila nám k tomu pouhopouhá pomazánka, leč zcela bez jakéhokoliv zásahu ze strany lektora. Běžná hodina je totiž na jeho vedení docela závislá, protože jinak by děti daly do pokrmu něco podobného jako pejsek s kočičkou, když vařily dort. Nehledě na to, že správný postup se musí dostat do rukou neustálým opakováním, než se z něho stane rutina. A právě o to ve zkoušce šlo. Jak děti pracovaly během školního roku, co si zapamatovaly a vštípily do paměti, to jim zůstalo i při závěrečném hodnocení.
A o co vlastně šlo? O samostatnost. Stejně tak, jako máma musí vymyslet, co uvaří k večeři, nakoupit si potraviny a podle receptu uvařit a naservírovat rodince na stůl, stejně tak to měly udělat i děti. Jen s tím rozdílem, že recepty na pomazánky už byly připravené, stejně tak jako suroviny k nim. Bod po bodu, větu po větě - odškrtávat, číst....navážit, nakrájet....prostě pracovat sám za sebe. Nevynuloval sis váhu? Tvůj problém. Zapomněl sis stopnou čas na vaření? Poraď si co s výsledkem! Zdá se vám to kruté? Nikoliv! Je to život ve kterém musíme dělat chyby, abychom se poučili. U vaření to maximálně nebude k jídlu, ale i tak je to cenná zkušenost. Pro starší děti k nezaplacen :o)
A z jakých pomazánek si děti mohly vybrat tu svou favoritku? Jasně že nesměla chybět vajíčková, ze sardinek, hermelínová a tvarohová alá Budapešť. Děti byly jen 3, takže jsem zastoupila adeptku t.č. na škole v přírodě.
Při zkoušce se ukázalo, kdo má na vaření vyloženě buňky a pracuje s rychlostí blesku, takže jeho úkolem měla být rozvážnost a klid. Ten, kdo se pohyboval v kuchyni jako ryba ve vodě a nezaskočila ho žádná kalamita měl svou suverenitu sladit s ostatními. A nakonec ten, který byl váhavý střelec, měl do své práce vnést trochu více radosti a originality. Dvě hodiny utekly jako voda na stole skutečně zazářily všechny čtyři pomazánky na plátkách veky. Ta záře ale spočívala v jejich zdobení bylinkami či zeleninou. Aranžmá krásně ukázalo, jak je i kreativita v kuchyni důležitá. Co chlebíček, to skvost. A závěr? Ten také patřil k hodnocení. Děti měly po sobě uklidit v kuchyni a prostřít stůl tak, jako kdyby byly cateringová služba. Z obýváku si vypůjčily pár rekvizit na stůl a naaranžovaly si své talíře. Ochutnávka lektora a ostatních byla tou správnou tečkou za všechno to úsilí, které děti vynaložily.
Bylo mi s touhle partou moc hezky a jsem pyšná na to, jak se jim při vaření dařilo. Dokonce věřím, že jim to v životě i pomůže.
