Družena Bulka s vejci
Kdysi před padesáti lety jsem u maminky v kuchyni dost pomáhala s vařením a dodnes si pamatuju mé první pokusy s pomazánkami. Bylo to takové vděčné jídlo, které jsem mázla na krajíc chleba a bylo po hladu. Mým svěřenkyním je teď o něco méně a nikdy by mě nenapadlo, že si troufnu učit je v jejich věku péct bulky. Jenže to máte tak. Člověk se vyvíjí, zkouší a zkoumá, takže zákonitě musí přijít na jeho kulinářské cestě chvíle, kdy jde s trendem doby. Já byla vychovaná na české klasice, ale během svého života jsem vyzkoušela vařit i jíst hodně různých pokrmů, které jdou tělu k duhu. Dokonce i mé děti prošly fází mého vegetariánství a makrobiotiky. Dnes vím, že nic se nemá přehánět, ale dát si od každého trochu, třeba podle ročních období či pocitů těla, což je ta nejlepší cesta pro tělo. Už delší dobu, tak nějak přirozeně, jedu na vlně zdravějšího vaření, a vyzkoušené recepty bych ráda zařazovala i pro malé kuchařinky. A tak se stalo, že jsme si upekli bulky z cottage sýra a k tomu si udělali vajíčkovou pomazánku.
Recept na pečivo zněl totiž tak snadně, že jsem si ho sama udělala narychlo odpoledne, když doma v ošatce zmizely všechny kupované rohlíky. Vršek byl krásně křupavý, vnitřek vláčný. Z jedné dávky jsem měla 6 bulek, které zmizely během hodiny. Byla jsem z toho blažená. Děti při spojování cottage, vejce, mouky a kypřidla už méně, protože vážení surovin je činnost, která tomu všemu předcházela a (ač mám doma fakt 4 váhy), ne všechna těsta poté vypadala stejně. Někde jsme sotva obrátili lžíci, jinde bylo těsto řídké. Hlava mi to nebrala, takže musely čarovat moje ruce. Kdo to ovšem nepodpořil byl kypřící prášek do pečiva, který prostě tu větší přidanou dávku mouky nevládl (mám na mysli tu, co se přidávala a přidávala na vále, než vzniklo těsto, které by se nelepilo.). Ale my se nevzdali bez boje a nakonec na plechu přistály 4 x 4 bulky. Tvar jako ty hamburgerové jsme získali díky rukám namočených v oleji. Posypka ze sezamu či máku nakonec završila naši pekařskou snahu a trouba dokončila poslední proces.
Zatímco bulky braly horkovzdušnou lázeň, my si připravili suroviny na výrobu pomazánky. K tomu bylo zapotřebí uvařit vejce a pokrájet pár šalotek a kyselých okurek. Děti celkem věděly, jak uvařit vajíčka natvrdo, jenže já jsem jim chtěla ukázat ještě jiný způsob, a to vaření v páře. Mělo to tu výhodu, že jsme do pařáku mohli vložit ještě oškrábané mrkve v celku. Mezitím měl být prostor pro krájení. Jaké však bylo mé zděšení, když jsem zjistila, že všechny ty předešlé lekce loňského roku, kdy jsme pilně trénovali krájení nožem, jako kdyby neexistovaly. Jediné co v dětech zůstalo, byl jakýsi antistyl "tlaku nože na potravinu", což se nelíbilo ani ji, ani mně. A tak jsem začali nanovo, pěkně krok za krokem, což trvalo tak dlouho, že se nám ta vejce převařila....Pomazánku zachránil majonézový dip právě včas, abychom ji mohli namazat do vychladlých rozpůlených bulek. Na nějaké stylové servírování neměl nikdo ani pomyšlení, protože holky měly prostě hlad! A i když ne všechny bulky dostály své nejvyšší jakosti, zmizely v ještě týž den. Ono taky co jiného s nimi, že (druhý den to fakt už není ono)
