Krabička vánoční

Prosinec by se klidně mohl jmenovat Vánočník. Ať se člověk podívá kam chce, všude na vás číhá vánoční - atmosféra, výzdoba, recepty, dárky, shon, besídky a večírky, pečení, punč, deprese...... jo jo. A teď si to představte u dětí, kolik vánočních příběhů, tvoření, koncertů a nadílek na ně čeká. Je to holt vánoční období. Občas mám nutkání tuhle tradici porušit a dělat něco úplně jiného (stejně jako některé rodiny slaví alá Vánoce v létě). Ale jsem-li vázána lektorským plánem či ročním tématem, ať se mi to líbí nebo ne, tak nějak pluji s vánočním proudem. Takže na prosinec si vytyčila Švadlenka za cíl naučit děti zadní steh a s jeho parádou ušít látkovou krabičku, a to oboustrannou, kde rub i líc jedno jest. Barvy se podařily vysloveně typické zelená s červenou na jutovém podkladu. Střih byl též jednoduchost sama, vypadal jako jedno tlusté znaménko plus z původních rozměrů 20 x 20 cm. Ustřižené krátké strany spojením k sobě vytvořily okraje pro širokou základnu, což ve finále opravdu vypadalo jako krabička. Našim úkolem bylo zdolat pouhých 30 cm se zadním stehem, a to na obou látkách dohromady.

Pro nové Švadlenky jsme si na začátku dali nácvik předního stehu na mnou vytvořeném "trenažéru", což byl proužek čtvrtky s dírkami vytvořenými pomocí děrovačky, a k tomu simulátor jehly s nití, což byla fakt silná vlna, jejíž konec byl oblepený páskou do špičky, aby se jím dala provléknout papírová očka. Přední steh jsme si demonstrovali pomyslnou rybkou, která vyskakuje z rybníka (rub látky) a zase se do něj vnoří (lícem). Tuhle hru pochopily Švadlenky rychle, a tak jsme se pustili do druhé imaginace, tentokrát s rakem. Ten se totiž chrání tím, že couvá. Děti tedy vypáraly svůj cvičný nástroj, aby si mohly vyzkoušet zadní steh s příběhem. Začali jsme úplně stejně jako s předním stehem, jen jsme tu "rybku" už nenechali hupsnout zpátky do vody, ale vyměnili jsme jí za toho raka, který tam sice hupsnul taky, ale opačným směrem. No a pak už to bylo pořád dokola - vpíchnout - podpíchnout - vytáhnot.

Každá krabička měla 4 strany k sešití zadním stehem. Jedna strana čítala tak 4 centimetry. Suma sumárum s navlékáním, uzlíkováním, šitím a zapošitím jedna hodina byla v čudu, takže jsme si nechali šití na další hodinu. Jenže pak se zase přehnala obcí vlna onemocnění, kdy děti padaly jako švestky do postýlek a my si museli tuhle vánoční krabičku nechat až do druhého roku. No snad si holky zapamatovaly, jak se zadní steh šije, šít těch 30 cm skoro měsíc by byla fakt ostuda. Nakonec jsme ji přeci jen zdolali!