Paňáca skvrnitý

Paňáca skvrnitý je pracovní název pro další hodinu výtvarného kroužku za humny. V únoru si udělala Malovajda výlet za prima partou dětí, které si s ní vyrobily pohyblivého panáčka z papíru. Aby ale nebyl ten papír bílý, použili jsme hodně ošuntělou techniku voskovky a vodovky. Voskovka byla bílá a měla za úkol vyznačit vzor na pomyslné látce, ze které děti ošatí svého papírového kamaráda. Někdo to vzal přes kolečka, jiný přes proužky, každý si prostě nějak "počmáral" archy čtvrtek. Ty pak čekala mírná lázeň ve vodě, což děti s radostí činily kuchyňskou houbičkou nebo ručním rozprašovačem. Bohužel se jim aktivita zalíbila natolik, že se některé části papíru skoro utopily, čímž jsme se mírně zdrželi. Na řadu přišly vodovky anilinkové, což je sice dobrý sluha, ale zlý pán. Udělá krásné barvy, nádherně se rozpíjí, ale když se to s ním přežene, je všude. Uhlídat tucet výkresů a bandu školáků je jako nabírat vodu cedníkem. I když je technika notoricky profláknutá, ať si říká kdo chce, co chce, každý se k ní musí prokousat mnoha zkušenostmi. A ty nebyly zrovna zdařilé. Buď čtvrtka vyschla nebo bylo moc barvy, ale nic mezi tím. Po hodině práce jsme byli skvrnití úplně všichni, takže jsme museli dát  svačinovou pauzu, než nám výkresy uschnou.