Andělská nadílka v kostele sv. Prokopa

Být andělem je krásné a povznášející. Jednou do  roka mám tu čest přijmout pozvání od rodiny Lejsalů do středokluckého kostelíčka a být součástí jejich nádherné pospolitosti v roli anděla, který kráčí po boku svatého muže jménem Mikuláš. Těším se na tento den jako malá holka, a ač si neodnáším žádný balíček z cukrátky, jsem obohacena až po okraj. Asi se nikdy nenabažím pohledu do dětských očí, které z bezprostřední blízkosti přebírají z rukou biskupa svůj malý dáreček a stále mi budou v uších znít moudrá slova o umění dávat, pomáhat a milovat, jež symbolizují sv. Mikuláše.

Kostel ve Středoklukách byl dnešní večer opět zcela plný. Mám ráda toto místo, obzvlášť když je plné dětí. To pak nevím, kam dříve koukat, protože je té krásy a lásky všude kolem mě tolik, že se v ní skoro topím. Kdybych tam seděla jako maminka malého prcka, tak neřeknu, ale když s těmito pocity mám projít uličkou k oltáři v roli váženého anděla, tak je to úkol nelehký.  Pod parukou a několika vrstvami oblečení není vidět, že se mi stáhl krk dojetím a klepou se mi kolena vzrušením z právě prožívané chvíle. Tento pocit zažívám již počtvrté a vždycky mě to dostane. Jsem docela vděčná organizátorům, že nemusím mluvit do mikrofonu. Sleduji jen plné koše balíčků, poslouchám krásné básničky a úžasné písničky dětí a odcházím společně s Mikulášem za společného zpívání celého kostela. U vchodu ještě bráním vycházející děti před neposedným pekelníkem a pak odcházím domů - ke hvězdám :o)