Babiččino šmodrchání

O tom, že i Tvořílek má svou babičku, se dozvěděly děti až před Velikonocemi. Je to kyprá žena z Moravy, co má velké srdce jako Brno a umí spoustu užitečných věcí. Ostatně po někom to ten Tvořílek mít musí. Nejenže umí báječné zavařeniny, ale je zručná i ve vyšívání. S tímhle záměrem si sbalila své saky paky a přijela za svým vnukem Tvořílkem do Středokluk.

Byla totiž moc zvědavá, co tady ten kluk s dětmi tropí a řekla si, že přispěje i svou troškou do mlýna. Vzala s sebou bavlnky perlovky a několik krabiček obyčejných špendlíků. Tvořílek obstaral měkký podkladový materiál (polystyren), který obalil bílým papírem a připravil šablony velkých vajec.

Děti pak zapichovaly špendlíky jeden vedle druhého po elipse tak, aby měly mezi sebou jen malé mezery. K tomuto účelu se také seznámily s panem Náprstkem, který jim ochránil bříška prstíků při zamačkávání špendlíků. Nejtěžší bylo ovšem naučit se kroužit bavlnkou okolo hlaviček. Z toho by se zamotala hlava i baletce, natož předškoláčkům, takže si musely pomáhat druhým prstíkem. Po zdolání obkružní jízdy si ale začaly užívat barevné výplně. Někteří zvolili cik cak metodu a lítali od jedné strany na druhou, zatímco ti esteticky založení vyzkoušely paprskovité namotávání. Každý měl vajíčko barevné podle své momentální nálady.

Babí se ovšem nenechala uchlácholit jen jedním výrobkem a připravila pro děti i voňavý košíček z mýdla, který se zdobil podobnou technikou, jen s tím rozdílem, že obmotávacím materiálem byla vlna. Boky krabičky měly špendlíky nahoře i dole, čímž vznikl prostor pro vyplétání. A to mýdlo? To se usadilo do ohrádky mezi špendlíky a nechalo se zabalit dalším výpletem. Děti zvládly obmotat i ouško košíčku, takže bylo za co výrobek vzít domů.

Tvořílek i babička byli spokojeni. Velikonoce mohou v klidu začít.