Betlémské zastavení

Zlatá neděle za sebou zavřela vrátka a doba adventní pomalu pokročila ke Štědrému dni. Po celé zemi se rozváželo betlémské světlo, aby v čase nejtemnějším, před zimním slunovratem, mohla přijít pomoc shůry. Lidé, mající srdce na svém místě, podporují tuto skautskou tradici, a my jednoho takového máme i u nás ve Středoklukách. Pan Kameník je mužem činu, a díky jeho snům si můžeme domů odnášet každý rok své světlo. Možná ani netušíme, že symbolizuje naše vlastní vnitřní zrození - to cosi mezi nebem a zemí, co čeká na svůj čas.

Tma v úterní odpoledne sice pokryla celou hlavní ulici před obecním úřadem, ale světlo Betlémské bylo vidět už z dálky. U velké lucerny stála mladá stráž, která předávala plamen všem příchozím. Právě skončilo vystoupení dětí z mateřské školky, a tak se to kolem postavených stanů hemžilo rodiči s kelímky s horkou medovinou, která se nabízela v hlavním stanu. Viděla jsem, jak si lidé podávají ruce a přejí s úsměvem na tváři vše dobré. Někdo odešel a druží zase přicházeli, harmonikář hrál vánoční koledy, malá skupinka k tomu zpívala s vozembouchem, a i když bylo velmi mrazivo, hřálo nás vědomí, že k sobě všichni tak nějak patříme. A tak to má být.