Družena Budulínek
Jméno Budulínek je pohádkové. Nejedná se o příjmení, neboť ta v době vzniku pohádky ještě neexistovala. Asi málokteré dítě si samo od sebe řekne, že bude líné. Náš pohádkový kluk určitě líný nebyl, i když je pravda, že se nechal vozit na ocásku a starou babičku nechal vařit hrášek. No každopádně se určitě ze své příhody s liškou poučil a pak už sekal latinu. Děti z Malovajdy pohádku znaly, ovšem netušily co je čeká v hodině za nové zkušenosti.
Tou první byla tvorba pozadí bílé čtvrtky pomocí natrhaného papíru a suchých pastelů. Jejich prášek vytvořil přes vlnitou šablonu dojem pohádkového nebe. Ušmudlané ruce jsme měli všichni a pocit že vytváříme umělecké dílko dosahoval maxima. Druhá zručnost měla co do činění s pečícím papírem, který posloužil coby cestička v lese a také jako kmeny a větve stromů. Úkol to byl nesnadný, i když měly děti vše předem natrhané. No a do třetice jsme si poskládali z oranžového papíru lišku s liščaty, což byl oříšek číslo dvě. Ač byl papír již předskládaný, aby linie pomohly dětem pochopit sklady, přesto se u některých dostavil pocit zmaru, takže má pomocná ruka byla potřeba. Nakonec si děti domalovaly lišce čumáček a oči. Budulínka jsme nechali zatím v noře, ať se hoch chytne pěkně za nos a příště poslouchá dospělé.
