Družena Carbojídlo
Carbo. To slovo nás možná napadne v souvislosti se střevními potížemi, kdy sáhneme po černém uhlí. A od černého uhlí je to jen kousek k havíři, jehož práce byla nejen nebezpečná, ale i zdraví škodlivá. Takový chlap musel mít pořádnou páru, aby zvládnul kutat horninu, takže se nutně musel pořádně najíst, aby to vůbec přežil. Rozhodně žádné ovesné vločky a ovocnou šťávu, to ať si nechají manekýnky. Pěkně slaninu a vejce. Když si k tomu ještě přidá další bílkovinu v podobě sýru a chutné sacharidy, má o zdroj energie v podzemí postaráno. Netuším, zda na to přišli zrovna v Itálii, ale špagety carbonara se zrovna z těchto surovin vaří, takže pokud někdo drží dietu, tudy cesta nevede. Děti se v kroužku učí těstoviny správně uvařit. V Itálii o tom ví moc dobře, a také to, že se dělají z tvrdé pšenice tzv. semoliny. A kolik druhů těstovin existuje? Prý až 300 druhů. My jsme s dětmi zvládly vyjmenovat jen ty hlavní jako kolínka, nudle, vřetena, rourky, mašličky a špagety. Jejich italské názvy by vydaly na další můj článek, takže vás odkážu raději na Wikipedii.
Samotnou mě zajímalo, jak se u nás těstoviny vyrábí, takže jsme si na začátku hodiny shlédli krátké video, aby děti pochopily, že špagety nerostou na stromech. Tím se rozvinula diskuze o obalech, které je dobré číst, jelikož se tam nachází návod, jak těstoviny uvařit. Platí zlaté pravidlo, že na 100 g suchých těstovin náleží 1 litr horké vody s 1 lžičkou soli. Máte.li doma více strávníků, pořiďte si kalkulačku nebo raději zavařovací hrnec. Jídel z těstovin je mnoho, děti si vzpomněly na již zmíněné špagety (jasně že s kečupem), šunkofleky, lasagne nebo nudle s mákem. Nás ale čekal recept, jehož postup vyžaduje určitou hbitost, a tak jsem přípravě věnovala podstatně déle času, než třeba u takové mrkvové polévky. Stokrát bych mohla něco vysvětlovat, ale pokud nemá dítě vizuální představu spojenou s většinou svých smyslů, po 5 minutách to zapomene. Proto jsem vylovila další video, ve kterém pan Paulus velmi jasně předvádí výkon u sporáku se špagetami carbonara. Poté jsme si procvičili svou paměť ještě u kresleného postupu, abychom se vydali konečně do kuchyně učinit praktické kroky. Ono totiž uvařit tyhle špagety zabere zkušenému kuchaři fakt 15 minut, ale ten kdo je dělá prvně, musí mít dost času na jednotlivé kroky.
Tuto hodinu se cibule k velké radosti dětí nekonala, zato oddělování žloutků od bílků ano. Naštěstí jsme bílek, poskvrněný mnoha částmi žloutku nepotřebovaly ušlehat, jen smíchat s nastrouhaným parmazánem. To bylo pro děti nové, protože vždycky používáme na struhadle ta hrubá nebo jemná očka, ale tentokrát jsme využili i tu třetí stranu s těmi rozšklebenými, ostrými hroty. Já na této straně strouhám muškátový oříšek, takže jsem byla velmi mile překvapená, jak jemně se sýr nastrouhá, což bylo pro následující krémovou omáčku jen dobře. Zpracování surovin dělala každá dívka zvlášť, ale vaření těstovin a následně i omáčky bylo společné dílo. Už jen proto, že ten složitější postup se lépe kontroluje na jedné pánvi, než na 4 malých kastrůlcích. Vyškvařená slanina, smíchané žloutky se sýrem a uvařené špagety al dante, slitá voda z těstovin a prostřený stůl. To byl náš startovací bod k vytvoření omáčky carbonara. Šlo to rychle a bez stražených vajec. A chutnalo to ještě líp. Dokonce jsme se naučili i omotávat špagety na vidličku. Jako praví Italové.
