Družena Černý Petr
Také jste tuhle hru jako malé děti milovali? Pár desítek dvojic se stejným motivem a do toho černá karta, kterou když si někdo vytáhl, tak zuřil a přitom to neměl dávat najevo, aby se neprozradil. Hrála jsem ji taky a naivně jsem ze svého vějíře vystrkovala "černocha", aby si ho někdo líznul. Koupit si takovou sadu karet dnes není problém, obchod vám nabídne mnoho obrázkových variant, podle toho, co právě letí za dětský film. Pokud máte štěstí jako my kdysi, stačí vám k tomu jen jednoduché barvy a tvary, což je ideální kombinace pro předškoláky.
Karty jsem stříhala celý večer, aby mělo každé dítko svou sadu, ale nakonec jich bylo stejně málo. Děti nejdříve pracovaly se známou technikou jarové vody, která přidáním potravinářských barev vytváří po vyfouknutí z trubičky pěnu. Ta se usadí měkce na papíře a zanechá po sobě děrovaný efekt. Jako každá parta, která si tenhle skvost vyzkoušela byla nadšená z "komínů", které se vyfouknutím štosovaly do výšky. Až teprve po ukojení svých vášní, jsme mohli pracovat na ploše, čímž jsme zamezili promáčení papíru na jednom místě. Pěna zasychá pomalu, ale když nakonec zcela zmizí, je na mokrý obrázek hezký pohled proti světlu.
Zkušební papír jsme měli za sebou, takže jsme mohli přikročit k barvení zadních částí karet. Každý si vybral svou barevnou kombinaci. Musím uznat, že foukání je fuška a docela procvičí dětem plíce, ale výsledek vždycky stojí za to. Na přední strany karet si pak děti už jen nalepily připravený geometrický tvar a samy si udělaly dvojice z těch karet, které jim připadaly něčím podobné. Jelikož jsme neměli druhou polovinu do balíčku ani vystřižené další vzory sjednotila jsem karty písmenky A,B,C,D,E,F,G a H. A tu poslední si děti samy vymalovaly černou fixou, odkud na nás hrůzostrašně vykukoval sám Černý Petr. Hodina skončila jak jinak, než samotnou hrou s kartami, které jsem objevila po svých dětech. A hádejte, jak to dopadlo? Scénář byl úplně stejný, jak když jsem byla já malá....