Družena Cesta andělská
Začátkem prosince se u nás vždycky na kus řeči zastaví Mikuláš. Je to už taková naše dlouholetá tradice, která se rok co rok vyvíjí, rozvíjí a kvete v naší obci čím dál tím více. Rok 2020 by nebyl výjimkou, pokud by ovšem nebyla na shromažďování lidu uvalena klatba. Jak ovšem vysvětlit dětem, že letos do našeho kostelíčka sv. Mikuláš nepřijede, to už v opatřeních nikdo nenapsal. Středoklučtí mají ale za lubem a tým, který měl tuto akci na starost, dostal skvělý nápad. Místo toho, aby Mikuláš přišel za dětmi, přijdou ony za ním. A tak vznikla Cesta andělská, svícemi lemovaná a anděly provázená. Čerti měli tenhle rok volno (naštěstí, protože strašení jsme si letos už užili dost!).
Setkání začalo na kouzelném místě Ovčíně, kde u sochy Anděla Strážce už stála trojice těch nejzářivějších andělských bytostí. Jedna s otevřenou náručí děti vítala, druhá zapalovala příchozím svíce světlem nebeským a ta třetí jim hvězdným práškem líce pohladila. Na tomto místě se odehrával jeden zázrak za druhým - maminky jihly pod rukou andělskou, babičky byly dojaté a tatínkové nesví z přemíry všech citů. A děti? Vyzdobeny svými lucerničkami, které jim zářily v očích, byly jako vždy úžasné. Jejich úkolem bylo donést své světlo sv. Mikuláši ke kostelní zahradě, a to světelnou cestou. Nebyla dlouhá, ale tajemná zcela určitě.
U kostela sv. Prokopa už na příchozí čekali další andělé, kteří dovedli procesí k otevřeným dveřím do kostela, v nichž stál sám sv. Mikuláš. Ten převzal SVĚTLO od dětí a každou jednu svíci položil do řady k oltáři. Vznikl tak světelný špalír, nad kterým se až tajil dech. V pozadí hrála líbezná hudba z vyhlášeného flašinetu pana Milana Kameníka, který sám v buřince hrál kolemjdoucím. I když nebyly rozdány žádné dárky tak, jak tomu bývalo v jiných letech, bylo to prostě kouzelné pozdní odpoledne. Od Mikuláše děti dostaly nádherný obrázek se zimní krajinou Josefa Lady s poděkováním za světlo a připomenutím, že dárečky mají schované někde doma. Hledání určitě přineslo další úžasnou pohodu tohoto dne.
Ta je ostatně vždy, když se sejdou lidé dobrého srdce a otevřené mysli. Na tomto místě je třeba poděkovat nejen všem těm, kteří přišli se svými dětmi (a nebylo jich málo), ale hlavně těm, kteří celou akci zorganizovali. Rodina Lejsalova tuto tradici v naší obci zavedla a dělá to více, než dobře :o) Děkujeme!!!