Družena Chlazené dobroty
Konec května je něco jako konec pracovního týdne (pátek alias malá sobota), takže je vlastně tento čas jako "malý červen". A to už je měsíc, kdy s dětmi není vůbec k vydržení, myšlenkami jsou už na prázdninách, koukají kde co lítá a nějaké učení nebo kroužek je fakt nezajímá. Jelikož tuhle skutečnost vím, mají všechny mé aktivity koncem května padla. I když děcka protahují pusu, když jim oznámím, že máme poslední hodinu vaření, jsem neoblomná neb já o tom vím své. Poslední hodina Vařílka pro holky byla tedy v letním stylu, protože si přály zmrzlinu. Ten den to vypadalo ale spíš na deštivý podzim, což dětem vůbec nevadilo. V kuchyni bylo teplo a mrazák dostatečně uchoval ovoce pod bodem mrazu, takže nebylo co řešit. Ten, kdo už někdy dělal domácí zmrzlinu ví, že je to otázka několika málo minut. Poradit si s tímhle časovým rozpočtem je už na lektorovi. Mě bylo hned jasné, že u jednoho receptu nezůstaneme, a tak jsem hledala další mňamkózní recepturu, která vyloudí další slastný výraz ve tváři.
Našla jsem ji kdysi dávno na netu "surová dcerka" a oblíbila si jeden opravdu velice jednoduchý, zato výborný recept, kterak zpracovat přezrálé hrušky. S banánem už to takhle dělá každý (lívanečky s vločkami), ale hrušky byly výzva. Úkolem dětí je bylo oloupat, vykrájet jadřinec a nakrájet na kostky, což by nebylo vůbec nic těžkého, kdyby ovšem nebyly ty hrušky, jak už bylo uvedeno, přezrálé. Protože čím přezrálejší, tím sladší, a tím i lepší výsledná chuť. Ovšem pro nezkušené ručky to byla tak trochu patlačka. Z 600 g hrušek jsme horko těžko získali slabou polovinu. Mé srdce krvácelo, když jsem viděla, jak odchází se slupkou i ta dužina. Ale žádný učený z nebe nespadl a já jen doufala, že ten rozdíl spraví větší množství čokolády. Ano, to bylo to lákadlo. Když byly totiž hrušky povařené se špetkou skořice, rozpustili jsme tabulku hořké čokolády a obě ingredience našlehali. S přidáním oříškového oleje vznikla hladká textura, kterou si děti nalily do kelímků, posypaly kakaovým práškem, ozdobily malinou, lístkem máty a pekanovým ořechem. Už jen ten pohled sliboval mnohé. Jenže tahle laskominka musela jít na chvilku do chladu, aby čokoládovo-hrušková pěna trochu ztuhla. To, zda se děti olizovaly až za ušima netuším, protože si dobrotu odnesly domů.
Se zmrzlinou to byla tak trochu patálie, protože děti byly čtyři a druhy mraženého ovoce jen tři - jahody, borůvky a červený rybíz. Dalším zádrhelem byl fakt, že ne každé dítko si přineslo na zmrzlinu formičku, takže jsem zase musela čarovat. Naštěstí jsem našla ve své kreativní dílně stoh jednorázových kelímků, aby si děti zmrzku neodnášely v krabičce od svačiny. Paní Florentýna má velmi snadný postup, kterak si vytvořit domácí zmrzlinu dílem okamžiku, což vyhovovalo věkové kategorii kuchařek. Celkovou gramáž mraženého ovoce jsme sice museli rozdělit na třetiny a k tomu i odpovídající množství zakysané smetany, ale jinak jsme postup dodrželi. To, jak si holky zmrzlinu osladily, jsem sice nechala na nich, ale pro jistotu jsem jim do toho šoupla ještě část banánu, aby byla směs vyladěná. Recept radí i trochu mléka, aby se to v mixéru hnulo, ale ne u každé chuti se nám podařilo zachovat hustou směs. Ta poslední, rybízová, byla spíše jako ovocný koktejl, takže jsme si ji nalili do skleniček a vypili při dokreslování postavičky z hlavní stránky dětského receptáře. Ten si totiž holky odnesly konečně domů, aby si mohly třeba přes prázdniny podle nějakého receptu zopakovat vlastní vaření. Sladkou tečkou jsme završili kuchařský kurzík a uvidíme, zda budou slečny chtít ve vaření pokračovat i po prázdninách.
