Družena Chodníkové čáry máry
Malovat se dá na cokoliv, což vědí hlavně ti nejmenší, když je necháte samotné v místnosti s barvičkami. Plátno je pro ně tam, kam dosáhnou a nejideálnější je bílá stěna, vaše rozečtená kniha nebo zákoutí sedačky. Marně se jim snažíte vysvětlit, že financí na opravy nemáte nazbyt, ale je to, jako kdybyste mluvili s Číňanem. A tak vám nezbývá nic jiného, než zvolit větší "plátno" někde venku. Jako nejrozumnější variantou se zdá být prostý chodník. Vám pak stačí jen pořídit kyblík barevných kříd a zadávat inspirativní témata, která vašeho broučka uspokojí. Jenže pokud vám děti povyrostou do školních střevíců, musíte více zalovit ve své paměti, aby měla mládež vhodný kreativní rozlet. A je-li těch dětí víc, musí to být fakt pecka.
Malovajda vsadila na jednoduchost geometrických tvarů. Ovšem není tvar jako tvar. Nakreslit si kolečko nebo trojúhelník na malém papírovém formátu by ještě jakštakš šlo, ale poperte se s tím ve formátu A nula a více! Pomoc se nakonec najde vždycky, nejlépe na konci své vlastní ruky. Už kdysi dávno měřili lidé co potřebovali na palce, pídě a lokty, neb neměli žádných moderních měřidel. Třeba takové kružítko se dá docela dobře vytvořit i ze svého těla, a to tak, že si zafixujete nožky na jednom místě a rukou postupně vytváříte malé obloučky. Když máte z každé světové strany jeden a spojíte je dohromady, máte kruh. Tuhle techniku se děti vyzkoušely na prostorném chodníku a jejich kola byla skoro dokonalá. Dalším uměleckým krokem bylo tento kruh "nafouknout", stejně tak, jako se to dělá s kruhem do vody. Abychom z toho neměli šíču, pomohli jsme si opět částmi svého těla, tentokráte to byly naše nožky. Stačilo si stoupnout levou botou k nakreslené čáře a u pravé vnější strany druhé boty udělat čáru, čímž vznikla přerušovaná čára, tvořící zvětšenou stranu kruhu. Tu děti vybarvily plochou stranou křídy a na chodníku to vypadalo, jako když se rozkutálí kolečka od Lipa.
Křída je úžasná věc a dají se s ní dělat velká kouzla, což platí i pro další geometrickými tvary, které si mohou mezi sebou zahrát hru "První, druhá". Třeba takový červený kruh může zaujmout místo vepředu, zatímco modrý čtverec ležící pod ním, je v jeho pozadí. Děti tak mohly sledovat, jak je červená barva kruhu nepřerušená, zatímco modrá je za ním schovaná. Takováto pozorování mohou trochu zacloumat levostranným myšlením kreativce, a nebo naopak rozvinout jeho pohled na svět. Aby to děti neměly tak složité, dostaly barevné předlohy, díky nimž se jim lépe kreslily další tvary, spojující jednotlivé prvky dohromady. Nakonec vznikl dlouhý barevný had, ze vzájemně propojených obrazců, nádherně vymalovaných křídou na chodníku poblíž parku u rákosí.
