Družena Chystáme se na výstavu
Být malým malířem je krásné. Každý výkres v sobě nese odvahu vyzkoušet si něco nového, stejně tak jako vložit svou náladu do barev. Je to totiž ten nejlepší způsob, jak žít tady a teď. To, že potom obrázek visí někde na nástěnce, už je druhořadé. Děti z výtvarného kroužku si svá díla domů nenosí. Zůstávají všechny pospolu až úplně do konce v ateliéru, aby se mohly poté v plné kráse blýsknout na veřejné výstavě. Jenže díla mají mnoho podob, mnohdy jsou i ve 3D provedení a jejich skladování v malých prostorách je leckdy ošemetné. Proto je potřeba vyndat je z jejich dosavadních úkrytů a vdechnout jim zase trochu lesku. Ten, kdo už někdy nějakou výstavu pořádal ví, že nejdůležitější je její prezentace pomocí plakátu, její název a v neposlední řadě i řádně podepsaná díla autorů.
Jelikož jsme všechny výtvory v rámci tématu Můj domov "vlastnoručně vytvořili", měl i plakát totožný vzhled, tedy barevné otisky dětských rukou. Jistě si dokážete představit to nadšení, když si může dítě pomalovat dlaň i prsty a pak razítkovat plochu jako pošťák (nechyběl ani nápad s otisky nohou). Co se názvu týká, ten jsme vyřešili opět díky kartonovým písmenům v pruhovaném provedení. A nakonec se dostaly děti i k podpisovým kartičkách, které si vytvořily technikou rozpíjení lihových fixů na slídě. I když to není zrovna voňavá práce, efekt je přímo boží. Takže teď už jen naskládat všechno naše výtvarno do auta a počkat si na uvolnění výstavních prostor.