Družena Čtyřnožci domácí
První hodina v novém roce patřila domácím chlupáčům. Nemyslím tím plyšové hračky, i když ty plní v rodině možná podobnou roli. Takový rodinný čtyřnožec je balzám na duši, má měkkou srst, hřeje a je mu jedno jak vypadáte, což se o dvojnožcích říci nedá, ale možná u protinožců by to mohlo být zajímavější. Tyhle pojmy jsme probrali hned na úvod a dobře se pobavili nad představou, kdyby zvířátka chodila po dvou a lidé po čtyřech. V této lekci jsme pracovali s potištěným novinovým papírem (ideálně bez barevných obrázků) a svého mazlíčka si tak trochu sestavili z jednotlivých částí. Největší kus papíru patřil tělíčku, ten o polovinu menší hlavě, malé kousky byly určené pro ouška, zatímco dlouhý tisk k ocásku. Děti si na zadní stranu samy vyznačily tvary trupu, a to v té nejjednodušší podobě, ať už to byla kočička nebo pejsek.
Každý další díl byl unikátní. I když měly děti stále tendenci z velkého kusu papíru vystřihovat titěrné kousky, včas jsem uchopila situaci do svých rukou a činila předstřihovou kontrolu, protože možnosti materiálu nebyly nekonečné. Po zdolání trupu v podobě obdélníku, kapky, kopečku, židličky jsme se vrhli na hlavu, která měla naopak tvar kulatého nebo rugby míče. Po tomto úkonu už šlo všechno hladce i s oušky a ocásky. Pomocí šroubového lepidla si děti všechny zvířecí puzzle nalepily na barevný podkladový papír a se štětcem v ruce a černou temperou se pustily do malování fleků a flíčků podle své fantazie. Nakonec jsme nastříhali z bílého papíru oči a vousky, čímž se náš čtyřnožec stal kompletní.
Ve zbytku hodiny jsme jen prohodili šelmy kočkovité za psovité, ovšem s jednoduchou technikou vodových barev. Formát papíru byl menší, tudíž dětem ani moc nevadilo, že svým chlupáčům musely na závěr ty chloupky pastelkou nakreslit (čárkovací technika ze které docela bolí ruce). Netuším sice, jak se budou ti dva čtyřnožci vedle sebe snášet, zda kočička pejskovi nevyškrábe očka, ale doufejme, že tohle se v malovaném světě neděje.
