Družena Cukeťák a HotDog
Příprava hospodyněk v ranném věku má něco do sebe. Když už se nyní, v páté třídě naučí zvládat recepty na rychlé večeře, má v dospělosti body k dobru, protože kolotoč - práce, děti, večeře je jen pro zdatné jedince. Výhodou snadných jídel je nižší počet surovin, ze kterých se dají dělat divy. Třeba taková cuketa se dá vrazit do všeho, dokonce i do moučníku. A když zrovna nejsou nejlevnější brambory, dají se právě tou cuketou nahradit, tedy v případě, že se vydáte po stopách bramborových placek. Ty naše byly cukotovo-bramborové a chutnaly božsky. Sice holky brblaly u strouhání syrových brambor a práce se škrabkou ještě neměla ten správný grif, ale když se kuchyní rozvoněla vůně placek, měly oči jen pro ně a pusu plnou slin. To, co tomu předcházelo se dá shrnout do jednoho slova: "nahánění". Ano, když se totiž holky začnou věnovat u nezáživných činností, jako je právě to strouhání brambor, začnou si vyprávět příběhy, které nikdy nekončí, a tím se tak trochu pozdrží i ta jejich činnost, takže nám brambory už začaly skoro černat. Inu bylo zapotřebí ráznějšího přístupu, abychom vůbec stačili ty cukeťáky osmažit. Jakmile bylo těsto hotové a v něm nezbytný česnek, majoránka, sůl, vejce a mouka, vytasili jsme na sporák všechny železné pánve a začali je rozehřívat. Na řadu přišlo sádlo, a pak už jen nácvik, kterak obracet placky v horkém tuku.
To, co jsme ale podnikli na úplném začátku hodiny, byl zcela jiný recept, takový ten doplňující, který vklouzne do naší dvouhodinovky přesně tak, abychom uderem půl čtvrté měli plná bříška. Opět se jednalo o rychlé jídlo, dalo by se říci až nezdravé. Párek v rohlíku je klasika, povětšinou stánkařská, kdy vám nahřátý párek vklouzne do vytunelovaného rohlíku vymazaného kečupem nebo hořčicí. My na to šli trochu decentněji. Holky si rohlík rozřízly (což byl docela výkon, aby byly půlky stejně velké) a vydlabaly vnitřek, který si samozřejmě hned snědly. Do důlku pak přišel sýr/kečup nebo kečup/sýr a doprostřed si vložily párek. Zakrytý rohlík jsme zamotali do alobalu a dali do trouby zapéct. Jedinou nevýhodou tohoto rychlého občerstvení je to, že se muselo jíst hned, jinak pečivo i sýr ztuhly, což bylo na pováženou, protože v té samé chvíli byly hotové i cukeťáky a děti nevěděly, co jíst dřív. Vyřešily jsme to krabičkami a ještě s pusou od kečupu pospíchaly děti domů, aby si mohly dojíst zbytek. A mě moc potěšila zpráva od jedné maminky, která se radovala nad skutečností, že její dcerka baští všechno co si sama uvaří, i když doma by to nejedla. Takže super.
