Cvičím, cvičíš, cvičíme

Podzimní počasí s ranními mrazíky, studený vítr, co honí spadané listí a vkrádající se tma do odpoledních hodin - to jsou jasné signály, které nabádají k uložení se pod peřinu. Lecjaký dospělák by takovou hru na medvěda přijal už v říjnu, ale děti? Jsou jim sotva čtyři roky a mají energie na rozdávání. Do tělocvičny vcházejí s elánem a dychtivostí, co nového je čeká. Pro svou cvičitelku jsou jednou velikánskou výzvou k tomu, aby je uspokojila.

Hodinu od hodiny se pozvolna sokolovna ve Středoklukách zaplňuje dětským pohybem za doprovodu maminek. Jejich zapojení  do Hravého cvičení je obdivuhodné, protože dokáží dělat úžasné blbosti jen proto, aby své dítě přiměly ke spolupráci. Jako intuitivní cvičitelka si každou hodinu říkám, proč si vlastně dělám přípravy, když přijdou ti malí cvičílkové a stejně si všechno úžasně přeskládají podle svého. Mnohdy nestačím ani přepočítávat svou vnitřní navigaci.

Den před sv. Martinem jsme se sešly v úžasné náladě, děti nadšeně zvládaly všechno to natahování, kroucení, přelézání a skákání na jedničku. Parťáky v těchto hodinách byly šikmé lavičky, tyče, rovnováha, ale i lano a dětské hry. Bylo nám spolu všem moc krásně. Rozloučili jsme se s tím, že si dáme 17.11. volno.