Družena Dědečkovo těsto
Jako by se staroušci na děti domluvili. Když mohla být babička na Tvořílkovi, proč by nemohl přijet dědeček za Malovajdou. Ostatně čím víc hlav ví, tím lepší nápad z toho pak je. A ten teda děda z Popovic měl. Jako sládek miloval sladké, takže si k pivu dával rád i vdolečky. Naučil se proto péct všemožně různá těsta. Když mu Malovajda volala, že by od něj chtěla radu na jarní pomlázku, hned věděl, že ji naučí kynuté malování.
Cestou do Středokluk zakoupil hromadu kypřících prášků a balení hladké mouky. Doma to s Malovajdou všechno smíchali dohromady, přidali dvě špetky soli, něco málo vody a rozdělili těsto na několik dílů. Malovajda každému věnovala jeden barevný odstín a pak už jen sledovala, co z toho bude.Nejprve se nic nedělo, ale po chvilce začalo těsto růst a bobtnat. Z připravených lahviček se řinulo jako v pohádce Hrnečku vař. S dědou byli zapatlaní až za ušima, než vychytali ten správný poměr těsta v lahvičce a těšili se moc, až si děti těsto vyzkouší.
A tak jeden dával do mísy mouku, druhý lil vodu, třetí míchal a pak si všichni míchali své kalíšky s barvou a těstem, aby doma mohli ukázat, jak se takové těsto prakticky dělá. Místo plechu či čtvrtky ale čekal papírový tácek na buřty, kde místo něho byla nakreslená silueta dvou vajec. To aby děti věděly, odkud kam mají těsto rozlévat. Někdo cákal hlava nehlava, jiní vyzkoušeli puntíky, proužky a vlnky. Trouba už hlásala 180°C, takže pečení obrázku z nadýchaného těsto mohlo začít. Po vytažení z tepla se hmota stala gumovou a šla docela pěkně vystřihnout i provázat mašlí. Děti si pak na tácky malovaly ještě panďuláky a abstraktní vzory, dokud bylo z čeho tvořit.
Malovajda byla nadšená a hned si pověsila svou výzdobu ve svém domečku. Jenže druhý deb ji trochu úsměv povadl, protože těsto nebylo zcela prosušené a podklad se zkroutil do ruličky. Inu mít velikonoční kremrole také není k zahození. Děda se má ještě co učit.
