Družena Děvana
Náš dívčí kruh má další bohyni. Oproti té lednové je tahle trochu divočejší. Už samotné jméno napovídá, že jde o DĚVU alias holku krev a mlíko, co se hned tak ničeho nezalekne a dokáže se za sebe postavit. Ostatně ono tomu odpovídá i roční období, ve kterém se právě nacházíme. neb od tří králů panuje Masopust a s ním čas nespoutanosti, veselí, tancovaček, zabijaček a průvodů. Tady by lecjaká mírnost vzala hned za své. Vnitřní klid adventního rozjímání je minulostí, teď je potřeba dát světu najevo, že jsme tady. A to my holky umíme! Když jsem přemýšlela o tom, jak pojmout symboliku Děvany, (aby z toho holčičky nebyly vykulené), pomohla mi čeština a jedna pohádka.
V úvodu našeho setkání jsme si položily otázku, co v nás evokuje slovo DĚVČE (dívka, dívenka, dívčínka) a jak na nás působí název DĚVA. Slovem i dramatickým ztvárněním jsme přišly na to, že Děvče je ze všeho udivené, zatímco Děva je divoká. Abych tomuto přívlastku mohla dát barvitý obsah, vyprávěla jsem o tvůrkyni, jejíž divokost je tak trochu její "nabíječkou", aby vůbec mohla být sama sebou (což se přiznejme je leckdy oříšek i pro maminky). Pro mnohé lidi může být tato žena neuchopitelnou a divnou osobou, ale protože jí je to tak nějak jedno, má o starost méně (víte kolik času a energie člověk vycamrá pouhým přemítáním o druhých?!). Představu si o ní můžeme udělat i tak, že ji můžeme vidět jako bohyní s lukem a šípem, který je jasnou symbolikou, že vždycky míří jen na jeden cíl (takže se zbytečně nezatěžuje milionem dalších aktivit). Tenhle fakt jasně vypovídá o tom, že si jde za svým cílem, aniž by druhým ubližovala. Je na tom dokonce tak dobře, že se nepotřebuje doprošovat druhých a ani neočekává, že ji někdo další udělá šťastnou (asi proto se jí říká Bohyně). Kráčí svým životem s souladu s přírodou, a ta zimní ji jde obzvláště na ruku. protože jedině v tom zasněženém lese poznává kdo vlastně je (a nemusí za sebou vláčet starosti a povinnosti svých každodenností). Ona ten klid miluje! Potřebuje ho!
Tak nějak podobně v dívčí řeči jsem převyprávěla příběh slovanské děvy. A protože žádná z nás není na takovém levelu, abychom si s ní mohly tykat, zkusily jsme si nejdříve její protipól - dívčinku sedící v koutě alias ustrašenou holku. Strach má totiž každý, ale pokud najdete odvahu si ho představit, dát mu tvar či barvu (nebo dokonce jméno), můžete s ním už začít komunikovat ("Tak hele Prďolo, už ses mě nastrašil dost, tak koukej jít o dům dál...."). A tak, jak jsme seděly v tom kruhu, zavřely jsme oči a pátraly po první myšlence, která nám něco prozradí o té strašné nestvůře, která uvnitř každé jedné je, abychom následně sedly ke stolu a ten svůj strach namalovaly. Někdo zkusil po mě automatickou kresbu, kdy ruka sama kreslí vnitřní představu, jiní dali přednost klasickému malování oblud s vyceněnými zubisky. Holky se rozvyprávěly, takže jsme měly za chvilku plnou kuchyň bubáků :o)
Jenže nám nešlo o patlání se ve svých stínech, my jsme chtěly poznat odvahu svým strachům čelit. A k tomu jsem právě použila svou nejoblíbenější pohádku Rebelka, ze které jsem vytáhla 3 filmové sekvence. Ta první ukazuje mladou dívku s bujarými zrzavými vlasy, kterak odvážně sjíždí po zábradlí, naskakuje na svého koně a uhání s ním panenskou krajinou, přičemž cestou jen tak pro svou zábavu střílí šípy do pohybujících se terčů na stromech (wau), aby pak spočinula v trávě a sledovala let dravce, což jí inspiruje k vylezení na skálu (v dlouhých šatech), kde se na vrcholu napije vody z vodopádu a začne divoce jásat štěstím......Rozdíl jsme myslím pochopily všechny!!!, takže jsme si to šly hned vyzkoušet na "parket" V rytmu bubnů jsme nechaly svoje tělo svobodně hýbat, natřásat a jančit, abychom vykřesaly alespoň malou jiskřičku z jakési jednotvárnosti a unylosti. Jelikož si tuhle "lázeň" dopřávám už nějaký ten čas, křepčila jsem opravdu nadivoko a dostála tak nálepky DIVNÁ. No někde to ty holky vidět musí .o)))
Jak skončila písnička, padly jsme udýchané na zem a mám takový dojem, že v tu chvíli měl strach smůlu! Zafixovat si tenhle zážitek lze jen jedním způsobem = barvou a tahy na papír. Radost je tak nějak spojována s červenou, oranžovou a žlutou, takže energie ohně plnila pracovní stůl jedna báseň. Bylo nám fajn, byly jsme v procesu. Vnímat svoje udýchané tělo při sledování druhé filmové ukázky byla celoživotní zkušenost. (maminka naši filmovou Rebelku doslova sešněrovala do královských šatů tak, že se nemohla ani hýbat! (proč jí pojmenovala Rebelka, to mi hlava fakt nebere).
Být Děvanou ale znamenalo najít i klid v sobě, a protože jsme neměly čas brouzdat se přírodou a krmit ptáčky, využily jsme zbývající čas na výrobu svého vlastního amuletu, což je jen jiný druh ženského rituálu. Amulet se nosí většinou na krku a naše panenka symbolizující Odvahu být sama sebou, taková byla. Na výrobu jsme použily vlnu, přírodní provázek, dřevěné korálky a ozdoby. Každá měla krásný dlouhý šat, spletené bujné vlasy a hruď plnou lásky. A každá byla požehnaná, aby svým svěřenkyním pomáhala nacházet své vlastní střípky budoucí ženy.
