Družena Flíčková nádivka
Týden před Velikonocemi má každá hospodyňka napilno. Skoro by se to dalo porovnat se stavbou baráku. To máte: sehnat vejce, uvařit vejce, obarvit vejce.....nakoupit potraviny na mazanec, beránka a samozřejmě je upéct a nespálit, dojít na kopřivy a udělat velikonoční nádivku, ale před tím ještě myslet na dva hodobóžové obědy alá svíčková nebo knedlo-vepřo-zelo. Nesmí chybět ani ingredience na vajíčkovou pomazánku a plná krabice dobrot pro koledníky. Ti ovšem vyžadují i něco kořaličky, pár metrů stuh z galanterie a protože hodovníci nesmí přijít zkrátka, je ještě v záloze nějaký ten obložený talíř. Suma sumárum jedny velikonoční prázdniny v čudu, pardon v kuchyni. No nebudu to rozvádět, též jsem v tomto koloběhu pár desítek let jela v domnění, že bude moje duše šťastná, strávníci spokojení a Pán Bůh mi to přičte k dobru. Už je to pár let, kdy od většiny bodů z výše uvedeného seznamu upouštím a velice ráda se procházím s houskou v ruce po lese a kochám se tou jarní krásou. Nicméně tohle všechno byla jen taková malá předmluva k tomu, co čekalo děti na vaření. Naším receptem byly šunkofleky, jasně že to nemá s Velikonocemi nic společného.....ale protože náš postup byl velmi specifický, mohli jsme s klidem mluvit o nádivce z těstovin.
S partou holek a kluků jsem si totiž mohla dovolit trochu experimentovat. Jsou už sehraný tým a v naprosté většině dokážou pracovat samostatně. Mým úkolem je sehnat potraviny a připravit je dětem na stůl, kde si je "jako nakupují", aby je mohly posléze zpracovat. K tomuto účelu vymýšlím kartičky s jednotlivými kroky z receptu, ať už pro jednotlivce, dvojice či všechny dohromady. Má to své přednosti. Oproti minulým letům, kdy jsem děti nutila číst itineráře slovo od slova, mají děti nyní více prostoru pro vlastní proces, který já jen bedlivým okem pozoruji a usměrňuji. Takhle nějak by mohla vypadat rodinná souhra v kuchyni rodičů a dětí. Večeře by byla v cukuletu a samozřejmě by se všichni postarali i o závěrečný úklid. Alespoň tak to u mě s touhle bandou funguje....opravdu se předhání, kdo zamete, umyje sporák, utře nádobí nebo dokonce i vytře. Myslím, že si je tu nechám i na příští rok.
Kromě toho, že se děti naučily, jak se správně vaří těstoviny, mohly si vyzkoušet trochu zvláštní recept na šunkofleky. Většinou lidi nakrájí kousek uzeného na kostičky, smíchají to s uvařenými těstovinami, zalejou to rozkvrdlanými vejci a vrazí do trouby. No to je jedna možnost, ale my chceme z pokrmu vytřískat co nejvíce chutí, takže se s tím trochu více mazlíme. Uvaříme těstoviny a nakrájíme maso, ale pak už je to jiná liga. Ta se odehrála v jedné větší míse, do které děti daly kelímek zakysané smetany, 4 žloutky, sůl, česnek, nasekanou petrželku, uzené maso a zalily to šlehačkou. Docela fajná lázeň pro již čekající vychladlé těstoviny, které se už nemohly dočkat až si v tom zaplavou. A to nemluvím o ušlehaném sněhu ze 4 bílků, který dodal celé té flíčkové hmotě na lehkosti. Pak už jen stačilo nalít vše do připraveného pekáčku, sádlem vymaštěného a strouhankou vysypaného, přikrýt alobalem a dát do rozpálené trouby k teplotní alchymii, kdy se všechny ty chutě protnou v jednom bodě. Samozřejmě, že jsme si museli počkat na kůrčičku, i když to trvalo trochu déle, ale to mojí kuchyni vůbec nevadilo, protože se jí děti věnovaly opravdu s velkou péčí. Já tuhle partu prostě miluju.
