Družena Gulášek perkeltový
Guláš. Velké téma všech kuchařů, kteří na poctivém cibulovém základě s červenou paprikou dusí mnoho hodin nějakou tu flákotu nakrájenou na kostky. Když k tomu přidají sem tam brambory, fazole nebo houby, vzniká tak nepřeberné množství názvů pro guláš, jehož doménou je hustá šťáva. Všichni asi známe hovězí guláš nebo segedín, občas se naskytne pikantnost v podobě guláše jeleního nebo si ho někdo udělá pěkně pálivý po mexicku s fazolemi. Ať je to jak je to, my na tenhle pokrm, který se dusí mnoho hodin pod pokličkou nemáme čas. Název gulášek ovšem už zní jinak. Slibuje něco jemnějšího a méně složitého. To jemnější může být v bílém mase jako je kuřecí či krůtí a to méně složité nese jednoznačně název "perkelt", což v překladu znamená guláš s menším množstvím vody. Někdo mu říká bratranec guláše, protože pochází též z Maďarska.
Uvařit gulášek ve druhé třídě může přivodit lehký úsměv nad troufalostí lektorky, ale na svou obhajobu musím napsat, že nic jednoduššího pro děti s prvním dotekem syrového masa není. Holčičky z Kuchařinky se už seznámily s masem mletým a rybou, takže je čas pokročit dál k drůbeži. O tom, že jsem celé kuře před jejich příchodem nejdříve vykostila, neměly ponětí, ale jen díky tomu mohly děti vidět jak se k chrupavce upínají šlachy. Vyprávění o řízečcích jako o živočišné svalovině nebylo dětem příjemné, protože si uvědomily, že to stehno vepříka či prso kuřete, z něhož je ten řízek, ještě před pár týdny běhali po světě. Když měly děti maso omýt pod vodou, jejich nepříjemné pocity se ještě prohloubily, ale sníst již hotový pokrm jim zřejmě v jídelně nečinilo potíže. No říká se "Co oči nevidí, srdce neželí". U pracovního stolu jsme si řekli, jak krájet maso přes vlákno, a to na takové kousky, které se vejdou do dětské pusinky. Krájení masa proto vždy vyžaduje ostrý pořádný nůž, proto jsme začlenili do výuky i brousek, a pro krájení cibule raději "pomocný hřeben".
Náš recept neměl přemíru surovin, a tak jsme se mohli soustředit na práci s receptem. Většinou děti pracují podle mých pokynů, protože už vím, jak má jít práce za sebou. Jenže až dostanou své receptáře domů, bylo by jim to k ničemu, kdyby nevěděly, jak s nimi pracovat. Jsou to speciální postupy určené pro děti, kdy jedna věta obsahuje jasné a základní kroky vedoucí k dalším bodu. Není tedy radno věty přeskakovat nebo opomenout byť jen jedno slovo. Při vaření noků jsme si to mohli vyzkoušet. Věta: "Přečti si návod na obalu a dej vařit noky do 1) horké 2) osolené 3) vody 4) pod pokličku 5) se zapnutou minutkou" byla práce na 20 minut. Jasně že jo, když se něco dělá prvně, vždycky to trvá déle, ale věřím tomu, že třeba "na popátý" už jim dojde, že je vaření o soustředění na ty správné myšlenky, které už někdo před tím zapsal. Naše hodina vaření skončila více než.li zdárně. Nejen že jsme nic nepřipálili (ač jsme gulášovou šťávu několikrát museli dolévat), ale ještě jsme stihli uvařit ty noky a všechno to sníst u prostřeného stolu na terase. Všechno to vypadalo moc dobře, ovšem jen do té doby, než jsem ochutnala vzorky z misek. Ač to dětem chutnalo, mě se na jazyku udělaly pupínky, jak to bylo slané. Bohužel není špetka jako špetka, zvlášť když vaříme ve čtyřech kastrůlcích, místo jednoho velkého hrnce. Mám takový dojem, že odpoledne musely mít holčičky hodně velkou žízeň....
