Družena Houby v břízkách
Netuším zda houby nyní rostou, ale měly by. Je podzim. Já osobně mám houby ráda, sbírám je s nadšením, když nějakou vidím, popadne mě euforie, ale pokud chodím půl dne po lese kolem samých prašivek, to už tak ráda nejsem. Nicméně, zakomponovat tyto výtrusnice do výtvarky bylo více než-li záhodno. Jednak proto, že nakreslit tvar těchto krásek má mnoho úhlů pohledu, ale hlavně pro jejich umístění v lese. Ten se také pěkně kreslí. Technik, jak to udělat, je mnoho, ale pro děti je zajímavá práce s akvarelem, protože ten se nedrží tak striktně stromových linií. Naše další podzimní práce se tedy zaměřila na březový hájek, kde pod kopečkem rostou houby všeho druhu.
Než jsme se ovšem k těm houbám a k tomu lesíku dostali, museli jsme, chtě nechtě podstoupit malou lekci akvarelu. Pro tuto práci je důležitý papír. Na pauzák můžete hned zapomenout a ani u kancelářského papíru vám pšenka nepokvete. S klasickou čtvrtkou to je tak akorák na pováženou, protože její povrch moc vody nepojme. A proto výtvarníci přišli s daleko větší gramáží, kde se počítá s tím, že se budou pigmenty opravdu koupat ve větším množství vody. Co se štětců týká, tak tam to také musí být více vymazlenější materiál, než nějaká sada z Tesca. No a pak tu máme samotná akvarelová média. Děti poznaly akvarelové pastelky, voskovky i gely. Fixy jsme nechali raději stranou. K tomu skicovací tužka, guma a linery dvou šířek. Suma sumárum docela pěkný výčet pomůcek na jedno odpoledne.
Práce samotná měla několik etap, které si učitelka při hodině výtvarné výchovy z praktického hlediska hned tak dovolit nemůže, zato my na Malovajdě ano. Nejprve si děti rozdělily plochu přibližně na polovinu A4 a samy si zvolily linii povrchu v lese (kopcovitý, kopečkovitý, důlek, rovinatý...), a to vše pouhým jemným náčrtkem obyčejnou tužkou. Stejně pak pokračovaly v kresbě kmenů břízek, což nejsou žádná mohutná dubiska, ale štíhlé slečny s větývkami jemnými jako pápěří. Tady jsme mohli vyměnit tužku za linery a zvýraznit to, co mělo na výkresu zůstat. Poté přišla na řadu černá akvarelová pastelka, která dopomohla břízkám k jejich charakteristickému skvrnitému vzhledu. Pastelku vystřídal stětec, jehož úkolem bylo ty skvrny opatrně vodou naředit. A tady se právě vyskytlo největší úskalí, kdy se z některých malířek staly natěračky hangárů a všechnu tu něžnou krásu zcelily do jedné tmavé šmouhy. Tahle příhoda ale byla dobrá k tomu, že při další práci si už na to rozpíjení daly děti pozor.
Tou nejzábavnější aktivitou bylo barevné "šmouhování" lesního povrchu a části listů na stromech. Voskovkou, gelovou náplní nebo pastelkou, vše v podzimních barvách. Každý si své šmouhy kreslil po svém. Někdo to vzal rozmáchle do dlouhých pravidelných oblouků, jiní to zase pojali jako látku na maskáče. Ti, kdo používali akvarel z lehoučka, dospěli s vodou ke světlému výsledku, zatímco kdo s barvou nešetřil, zazářila mu i po přejetí štětcem. Důležité ovšem bylo dodržet pravidlo, že by se nejdříve mělo začít rozpíjet od té nejsvětlejší barvy, jinak by z toho vznikla ušmudlanina prvního kalibru. Jako poslední si děti nakreslily svoje houby na pomocný papír a stejnou techniku je vybarvily. Jelikož ne všechno bylo hned ke střihání a lepení, musela jsem pár výkresů projet žehličkou, aby nám tam ty hřiby, lišky a muchomůrky vůbec držely, takže na výkresech dorostou až příští týden.
