Družena Houstičky
Ač byly velikonoční prázdniny ještě v nedohlednu, my už se s Kuchařinkou na ně chystali. Každá holčička má totiž na velikonoční pondělí jen jeden úkol, a to nabízet své vlastnoručně vyrobené dobroty pro kluky, co ji přijdou vyšupat. Někdo tomu říká omladit, ale to ve věku 8 let ještě není potřeba. Pokud pominu fakt, že za poctivou práci v kuchyni dostane ženská nařezáno, máme tu alespoň snahu o dobrý moučníček ke svačině. Tenhle recept jsem kdysi dávno objevila na internetu a zamilovala se do něho, protože obsahoval mrkev. Jelikož se mohu po mrkvovém dortu přímo utlouct, vyzkoušet mrkvové houstičky bylo nasnadě a nezabránil mi v tom ani fakt, že se jednalo o těsto kynuté. Nabízet dítkám ze druhé třídy tento recept mohlo vyvolat povytažené obočí u starostlivých maminek, ale jednou do toho holky stejně musí praštit, tak proč ne na kroužku vaření. Ostatně, jak jsem zjistila, některé se s kváskem už dokonce seznámily, takže nebylo co řešit. Snad jediné úskalí bylo v hodinovém kynutí těsta, což jsem klasicky vyřešila tím, že jsem prostě zadělala před kroužkem jednu várku navíc, abych pak po kroužku mohla upéci houstičky z várky od dětí. No zabralo to něco času, to je pravda, ale jiné řešení mě nenapadlo.
Pan kvásek je tak trochu mazel. Nespokojí se s ničím, co nemá pokojovou teplotu a k tomu, aby se pořádně nabaštil, nutně potřebuje dávku cukru, (což pochopí ti, co po ránu volají po kávě). K tomu teploučké mlíčko a na dokrmení něco lžic hladké mouky. Pak se schová někam pod čepec do tepla, aby se množil a rozmnožoval aspoň do dvojnásobného objemu. Tuhle povídačku si děti vyslechly, když se snažily pana kváska uvést do života. Na vlahém topení se jim to po pár minutách podařilo, proto jsme pokročili k vážení a prosívání mouky, k rozdělování bílků od žloutků, vážení másla a samozřejmě ke strouhání mrkve. Ta přišla do mouky a vytvořila takovou naoranžovělou drobenku připravenou už v hnětací míse. Společně s ostatními surovinami jsme nechali robota, ať udělá tu složitou práci za nás. Ostatně tady naše práce skončila, protože moje ranní těsto už vykynulo natolik, abychom s ním mohli začít hned pracovat. K tomu bylo potřeba připravit pracovní plochu s válem a moukou, abychom mohli správně začít tvarovat houstičky. Zkušený pekař by je asi pletl z čtyř pruhů, nám ale stačil jen jeden, ze kterého jsme udělali jednoduchý uzel a zbylé dva konce prostrčili dovnitř tak, aby jeden šel seshora a druhý zespodu. Jestli znáte housku "kaiserku", tak přesně takový tvar se z toho utvoří. Tedy za předpokladu, že ten počáteční váleček je všude stejně dlouhý i široký a nelepí se na prsty. Pak může vniknout i takový tvar, který připomíná bobek, ale těstu je to jedno, troubě taky a žaludek by o tom vůbec nediskutoval. Hlavně že to chutná.
Asi nejlepší na téhle hodino byla vzájemná spolupráce, kdy každá holčička měla svou úlohu a jako puzzle ji doplňovala do celkové skládanky. I když jsme si zkrátili dobu kynutí na nulu, přesto jsme museli nějakou dobu dát troubě, aby naše houstičky upekla. A protože plechy byly dva, tak to trvalo 2x tak déle. O to sladší bylo závěrečné cukrování a ještě za tepla ochutnávání, i když pro bříško by bylo lepší chvilku počkat, až těsto vystydne. Ale řekněte to někomu, kdo dvě hodiny nezval do úst. Každopádně to byly asi první samostatně upečené housky a všechny Kuchařinky by si zasloužily velkou pochvalu.
