Družena Itálie
Kdo by nevyměnil sychravý podzim za slunnou Itálii? Lidé jsou to veskrze velmi štědří, přátelští, někdy až vášniví a užívají si života naplno. Jejich stát připomínající kozačku společně se Sicílií a Sardinií omývá moře Jaderské, Jónské, tyrhénské a Ligurské (ještě že mám Googla). Kdyby mi teď někdo nabídl dovolenou, zajímala bych se kde je moře nyní nejteplejší, ale my v kroužku chtěli vědět hlavně co Itálii nejvíce charakterizuje, takže jsme si začali povídat o tom, kdo už tuto zemi navštívil a je samozřejmé, že na prvním místě byl zážitek se zmrzlinou (kopečková i točená) a pizzou. Z památek si děti pamatovaly Koloseum, šikmou věž v Pise a z Benátek gondoly. Vzpomněli jsme si i na dřevěného panáčka Pinocchina, karnevalové masky, Romea a Julii, Monu Lisu a sopku Vesuv. Dokonce jsme se seznámili i s italskými slovíčky, takže jsme se uměli pozdravit, popřát si dobrou chuř a poděkovat.
Naše práce byla čistá, jenom pastelky. Kdo chtěl, vybral si tmavý podklad na kreslení, ostatní využili klasiku v bílé. Největším úskalím pastelek je jejich slabá stopa, takže je potřeba více přitlačit a pokud má být plocha sytě vybarvená, tak nenechat na papíru bílá místa, což je při větším formátu docela problém. Děti měly zcela volnou ruku ve vyjádření svého italského výkresu a při poslechu italských písniček vznikla opravdu velice hravá atmosféra. Ten, kdo kreslil na černou čtvrtku, využil hlavně bílé pastelky jako kontury a poté obrázek vybarvil. Mladší děti trvaly na klasice bílého podkladu a nejvíce je uchvátila kresba zmrzliny. Myslím, že by si ji daly nejraději k večeři, i když takové špagety také nejsou k zahození.